Příběhy dobrovolníků

Dobrovolničíme po evropsku! „Chtěla jsem změnu a pauzu před případným dalším studiem. Dobrovolnictví mi nebylo cizí a lákala mě možnost odjet na jih, k moři. Nejen tyhle důvody vedly k tomu, že jsem se rozhodla stát se dobrovolnicí,“ představuje svoji zkušenost Lucie, která se skrze INEX rozhodl zapojit do programu Evropský sbor solidarity (European Solidarity Corps, ESC) a vyjela dobrovolničit do Řecka.

Dobrovolničíme po evropsku! „Ahoj, v tomto článku bych vám ráda povyprávěla, jak proběhl můj rok, který jsem strávila jako dobrovolnice v domově pro lidi s postižením ve francouzském kraji Champagne,“ představuje svoji zkušenost Veronika, která se skrze INEX rozhodl zapojit do programu Evropský sbor solidarity (European Solidarity Corps, ESC) a vyjela na celý rok do Francie.

Dobrovolničíme po evropsku! „Už delší dobu jsem přemýšlela, že bych vyjela někam do ciziny. Jet ale na Erasmus a studovat v zahraničí v cizím jazyce jsem si netroufala, protože nemám až takové jazykové schopnosti. Proto jsem se snažila najít jinou možnost,“ říká Veronika, která se skrze INEX rozhodla zapojit do programu Evropský sbor solidarity (European Solidarity Corps, ESC) a vyjela na 6 měsíců do Francie.

Většina z nás těžko pochopí tu hrůzu, když vám zatrne srdce kdykoliv slyšíte nějakou ránu, jaké to je, když musíte dítěti odpovídat na: „proč zrovna my, vždyť jsme jim nic neudělali“, jaké to je nechat daleko prarodiče, jaké to je mít tátu ve válce a denně se o něj bát, jet hodiny nebo dny daleko od domova do neznáma s jedním batohem do místa, kde ničemu a nikomu nebudete rozumět. A nezbude vám než doufat, že tam někdo bude s aspoň trochu otevřenou náručí. Naštěstí otevřené náruče u nás jsou a několik česko – ukrajinských příběhů Vám dnes přinášíme.