Příběhy dobrovolníků

Dobrovolnická canisterapie v nemocnici

Publikováno 10. 3. 2011 | Hestia

Sedíš u dveří a čumáčkem dychtivě nasáváš pachy, slyšíš jakési zvuky a kroutíš hlavičkou ze strany na stranu, dveře se náhle otevírají a ty kilo a půl živé váhy vbíháš dovnitř.
Místnost je plná dětí, některé z nich si tiše hrají, jiné hlučně pobíhají, některé však sedí na vozíčku.

Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?

Publikováno 28. 2. 2011 | Hestia

…ptá se mě mladý ženský hlas. „No, to víte, že jo. Tohle nástupiště metra je fakt hrozný. Úzké nástupiště bez vodicí linie, zvukového majáku a sloupů, hluk z projíždějících vlaků se tluče ode zdi ke zdi jak v akváriu, takže zvuky k zorientování nijak nenapomáhají, a já teď mám projít přes celé nástupiště tak trochu jako akrobat se zavázanýma očima přes lávku nad propastí – nebo si aspoň dnes tak s bílou holí připadám. Přinejmenším stačí jen mírně odbočit a za chvíli jsem u hrany nástupiště… Ale to si jen myslím, nahlas děkuji za nabídku a vysvětluji, že mi stačí přidržet se lehce paže a jít půl kroku za svou dobrovolnou průvodkyní. Tedy zatím jen příležitostnou dobrovolnicí, ne tou organizovanou.

Dva dobrovolnické příběhy z Domova Sue Ryder

Publikováno 12. 1. 2011 | Hestia

Příběh první ...

Loni na jaře (v tzv. klidově přechodném období z jedné životní etapy do druhé) a také díky mému budoucímu profesnímu a životnímu zaměření, jsem se rozhodla věnovat svůj volný čas nějaké obecně prospěšné činnosti. Webové stránky Domova Sue Ryder jsem tu a tam navštěvovala i dříve, k seniorům a charitativní činnosti jsem měla vždycky blízko. I myšlenky Lady Sue mi mají hodně co říci. A tak jsem zkontaktovala tehdejší koordinátorku dobrovolníků. Nevybírala jsem si, prostě jsem si řekla, že s dobrovolnickou činností začnu tam, kde mě budou nejvíce potřebovat. A dál že se uvidí.

Stránky