Příběhy dobrovolníků

Mirku Kováčovou potkáte nejčastěji ve východních Krkonoších, kam chodí pracovat jako dobrovolný strážce přírody. Vzděláním a zkušenostmi je Mirka docela šikovná švadlena, což není právě obor, který by mohla v národním parku dobře využít. Proto, aby mohla pomáhat horám i lidem, se musela naučit a pochopit spoustu informací o přírodě, historii i souvislostech mezi nimi. Protože je Mirka povahou vskutku buldočí, často mi volala v hluboce nočních hodinách s dotěrnými otázkami typu – jaký je rozdíl mezi ortorulou a pararulou a jaký má význam ona pararula pro Černou horu, jak se jmenuje ta jedovatá látka, co vylučuje brouk majka fialová nebo proč se jeřáb sudetský objevil právě v Krkonoších. Jistě to Mirku bolelo, než získala přehled o tom, co chtěla vědět. Nyní ale povídá o Krkonoších dětem na základních školách nebo návštěvníkům Krkonošského národního parku přímo na horách jako dobrovolný strážce přírody.

Motivací k dobrovolnické činnosti bylo zřejmě určité vnitřní „puzení“ a neklid, hledání seberealizace. Rozhodl jsem se ve druhém roku studia VŠ, snad i za účelem kompenzace únavy z matematiky a fyziky. Dobrovolnické centrum FN v Motole jsem si vybral více méně náhodou, pravděpodobně mě zaujalo dobrovolnictví spočívající v přímém kontaktu s lidmi a obsahující určitý pedagogický prvek v případě práce s dětmi.

Dnes se setkáme s dobrovolnicí Silvií, která se už 5 let věnuje ve svém volném čase lidem, kteří se každý týden těší na její návštěvu - zpočátku to byly děti v dětském domově, poslední dva roky pak i klienti Domova pro mentálně postižené - Náš svět.

V Dobrovolnickém centru Fakultní nemocnice v Motole se setkáváme s nevšedními dobrovolníky denně. Dominik Blažek ale patří mezi ty, kteří i mezi těmi nevšedními vynikají.