YOUth CAN: Litva, poslední tečka na závěr prázdnin

A co se tam společně s mladými z Rumunska, Itálie a Litvy učili a poznávali? Především jeden druhého a sami sebe. Spousta her, společných výletů, sportu, diskuzí a tvoření. Poznávání hloubky vztahů i té vlastní. Nasměrovávání k aitivnímu občanství, pomoci druhým, toleranci a vstřícnosti. Poznávání kultur jiných zemí, bourání předsudků a třeba i navazování nových lásek. To vše se odehrávalo nedaleko Vilniusu v překrásné krajině. A kdo o projektu může nejvíce vyprávět? Sami účastníci, z nichž některých jsme se zeptali. Čtěte a nechte se inspirovat.

Jessica a Naty, studentky pražské Střední odborné školy pro administrativu EU. Jak ony dvě vnímaly to, co se před několika dny odehrálo?

Co jste od projektu NEčekaly, děvčata?

N: Lidi. Lidi, co pro mě budou tolik znamenat, který mi změní pohled na tolik věcí, s kterými jsem strávila jedny z nejlepších dnů prázdnin a s kterými si do teď píšu každý den. Lidi, za kterými poletíme na Nový rok, oslavit silvestr a s kterými jsme probrečeli poslední večer projektu.

J: Moje odpověď je hodně podobná, jako ta Naty. Nečekala jsem, že by mi tolik “cizích” lidí mohlo přirůst k srdci tak moc. Přijde mi strašně krásný, jak moc jsme si všichni sedli a jak jsme i dál, bez projektu, v kontaktu. Jsem hrozně ráda, že jsem potkala tak skvělou partu lidí, se kterou jsem si tak

moc sedla.

A co jste na projektu našly?

N: Novou motivaci, energii a celkově jsem se dozvěděla o spoustě nových možností pro mojí generaci.

J: Pro mě je tahle otázka ne tak moc, jako co jsem na projektu našla, ale co mi projekt dal. Projekt mi dal úplně jiný, nový pohled na budoucnost. Dal mi novou motivaci a přijde mi, že mi i změnil pohled na sebe samotnou.

A je něco, co jste na projektu ztratily?

N: Strach. Jeden z mých největších strachů bylo, že se ve světě ztratím a skončím s prací do 9 do 5, teď mi přijde, že tohle mi už ale nehrozí.

J: Tohle může znít asi jako cliché, ale přijde mi, že jsem na projektu ztratila tu malou Jess, která se bála světa a s tím i spoustu zábran. Po tomhle druhém projektu, se už ale tolik nebojím, naopak mám větší motivaci odjet a poznávat.

A co byste vzkázaly vrstevníkům, kteří s účastí na takových projektech váhají?

N: Že je chápu, já sama byla vždycky poměrně stydlivá a antisociální, ale to je většinou způsobené strachem z nezapadnutí mezi kolektiv. To se ale ani na jednom z projektů nestalo. Brzo jsem si uvědomila, že je to z jednoho prostého důvodu, všichni účastníci takovýchto projektů jsou mladí inteligentní studenti, kteří mají poměrně stejné životní cíle. Vzdělávat se, cestovat, pomáhat a tvořit budoucnost, kterou si zasloužíme.

J: Já bych všem chtěla vzkázat to, aby se toho nebáli. Jo, je strašidelný odjet mezi partu neznámých lidí, ale z vlastní zkušenosti můžu říct, že to opravdu stojí za to. Zkuste vystoupit z komfortní zóny a uvidíte, že je to vlastně skvělý, a pokud se vám to nebude líbit, aspoň máte zkušenosti.

Ale neptali jsme se pouze děvčat, ale také jednoho z mužské části skupiny, Petra z České Lípy, studenta Střední průmyslové školy.

S jakým očekáváním jsi na projekt odjížděl ty?

Čekal jsem starší partu lidí, co se budou při vetšině bát komunikovat, ale opak byl pravdou a našel jsem si na projektu spoustu přátel.

A měl jsi nějaké obavy?

Jediné obavy byli na letišti že se nedostanu přes kontrolu ale vše proběhlo v pohodě.

Co tě nejvíc překvapilo?

Nejvíce mě překvapilo město Vilnius který neměl tak daleko od našich měst v České Republice a taky litevsky jazyk kterému jsem absolutně nerozumněl.

A co jsi se naučil?

Naučil jsem se mít lepší pohled na obecný svět a vnímat trochu víc lidi kolem sebe. Hodně lidí jsem odsoudil podle vzhledu, ale následně mě velmi překvapily jejich nazory na ruzné duležité světové problemy.

Je něco, co bys vrátil?

Určitě bych se rád vrátil zpět a zopakoval si tento program, protože atmosféra tam byla naprosto užasná. A do teď mi chybí to místo a lidi s ním spojení.

Projekty programu Erasmus+ slouží k rozvoji mladých lidí ve věku 13 – 30 let. Tento projekt jistě své cíle splnil, soudě podle výpovědí účastníků. A my jsme rádi, že takové projekty a možnosti existují, že existují lidé, kteří je pro mladé připraví, a že to snadné není. A tím všichni přispívají k dobré budoucnosti náš všech. Protože svět, ve kterém žijeme, je světem společným.

Rozhovor s Jessicou, Natálii a Petrem uskutečnila Gabriela Medwell.