BKB v Liberci: „Potřebovali bychom rozšířit řady o dobrovolníky – právníky.”

V roce 2023 jste říkala, že máte zapojených 29 dobrovolníků, z toho 20 aktivních. Služby v poradnách se vám dařilo dobře pokrývat. Jaká je situace nyní? Změnila se nějak? Nebo je situace u vás pořád stabilní?

Jedeme v podstatě pořád ve stejném režimu. Nábor probíhá pravidelně každý rok, ale u nás v Liberci se přihlásí jen jednotky lidí. Jádro dobrovolníků zůstává stejné. Momentálně bychom ale potřebovali rozšířit řady hlavně o odborníky – právníky.

Tady jen upřesním, že ve vaší organizaci máte tři dobrovolnické pozice: asistenta, právního poradce a psychosociálního poradce.  Zaujalo mě, že když už k vám dobrovolník přijde, většinou vydrží několik let. To by vám některé organizace mohly závidět. Hlásí se k vám hlavně studenti?

Ne tak úplně. Máme totiž specifické požadavky – dobrovolník musí mít dokončené odborné vzdělání. Právní poradce musí být právník, psychosociální poradce psycholog, sociální pracovník nebo absolvent podobného humanitního oboru. Student může začít až ve chvíli, kdy má za sebou alespoň bakaláře. Do té doby může nastoupit na pozici asistenta na příjmu klientů, kde není vysokoškolské vzdělání požadováno a na odbornou pozici poradce přejít po jeho absolvování.

Chápu. Je pro mě zajímavé,  že třeba právníci, kteří tráví spoustu času v práci, si ještě najdou čas na dobrovolnictví.

Možná právě proto, že jsou v práci vytížení, není ten zájem tak velký. Ale díky tomu, že máme asi dvacet aktivních dobrovolníků, rozloží se to a na každého vychází třeba dvě až tři služby měsíčně.

Co přesně dělají asistenti? 

Přesně tak. Asistenti mají prvotní kontakt s klientem – ověří, že klient spadá do naší cílové skupiny, vyplní s klientem základní formulář, a pak klienta předávají poradenské dvojici, tedy právníkovi a psychosociálnímu poradci. Jeho dalšími úkoly je např. připravit nápoje, na požádání vytisknout nějaké dokumenty. Během konzultace je v kanceláři sám, případně vyřídí telefonáty nebo vpustí dalšího klienta.

Kolikrát týdně takové poradenství v Liberci probíhá?

Poradny máme pravidelně dvakrát týdně. Na jednoho dobrovolníka to vychází, jak jsem říkala, na pár služeb do měsíce.

Vím, že jste se rozšířili i do České Lípy. Tam to funguje jak?

Tam máme kontaktní místo už asi dva roky. Funguje první čtvrtek v měsíci a pak po domluvě. Využíváme prostor pedagogicko-psychologické poradny, kde nám poradenství zajišťuje naše místní dobrovolnice a dojíždí tam naše vedoucí pobočky, právnička. Takže se klienti setkají vždy se stejnou dvojicí. Ostatní dobrovolníky tam zapojené nemáme.

A co se týče vytíženosti, máte období, kdy je víc případů než jindy?

Ano, chodí to ve vlnách. V létě bývá většinou klidněji, před Vánoci zase nárůst, po Novém roce útlum. Letos v létě to ale bylo docela vyrovnané.

Během pandemie se hodně psalo o nárůstu domácího násilí. Zaznamenali jste to i vy?

Ne u nás v Liberci. Procentuálně  se domácí násilí pohybovalo pořád kolem jedné třetiny klientů. Možná působilo výrazněji proto, že ubylo jiných trestných činů – ubylo vloupání a hospodských rvaček. I kolegové z jiných poboček říkali, že zásadní nárůst neviděli.

Minule jste ještě zmiňovala, že kromě poradenství nabízíte i preventivní a vzdělávací akce pro laickou i odbornou veřejnost. Můžete nám o tom povědět více? 

Ano. Chodíme do škol i organizací, kam nás pozvou. Přednášíme, účastníme se konferencí. Na začátku roku jsme třeba byli v rodinném centru v Tanvaldu, přednášela jsem tam sociálním pracovníkům, kterým se to moc líbilo, tak si mě pozvali znovu. Mohla jsem tedy představit naši organizaci i jejich klientům – pěstounským rodinám. 

Setkáváme se  s různými organizacemi na kulatých stolech a konferencích, kde si vyměňujeme zkušenosti a navazujeme spolupráci.

Jsme také zapojení do projektů – třeba teď do programu POOD, což je projekt na posílení občanskoprávní ochrany dětí, které jsou obětí domácího násilí. Tento projekt zaštiťuje ministerstvo spravedlnosti a hlavní roli v něm hraje ústecký soud. Zapojeny jsou i okresní soudy a další organizace z ústeckého a libereckého kraje. Cílem je změnit zakořeněný přístup k obětem, který je často poškozující – o návrzích na předběžná opatření nerozhodují specializovaní soudci. Také chybí provázanost mezi trestním a občanskoprávním řízením, kde se řeší třeba svěřování dětí do péče. Nyní je běžné, že soudci občanskoprávního řízení nemusí vědět o tom, že zrovna probíhá trestní řízení s jedním z rodičů, který je pachatelem domácího násilí. Cílem projektu je také zvýšit propojenost a koordinaci pomoci rodině, do procesu jsou zapojené i neziskové organizace, které účastníkům mohou pomoct a provázet je. 

Rýsuje se i nový projekt pod názvem Bezpečné dětství, do kterého by se měla naše organizace zapojit. Zatím k tomu ale nemám více informací. 

Děkujeme za rozhovor!