Service-learning

Publikováno 12. 9. 2022 | Andrea Skopkova

Service-learning (učení službou, učení pomocí druhým) je praktický model výuky, který kombinuje aplikování znalostí a plnění potřeb místní komunity.



 

Service-learning

Koncepce částečně navazuje na zásady zážitkového učení a vychází z myšlenky, že nejlépe se člověk učí názornou zkušeností. V případě service-learning však přichází ke slovu i aspekt prospěšnosti a dobrovolnictví. Student se díky této aktivitě nejen lecčemu přiučí, ale získá i přímý kontakt s tím, co daná komunita potřebuje. To je poměrně důležitý přínos – neboť dnešní společnost má tendenci vnímat věci globálně. Takže lidově řečeno, mladý člověk si sice je vědom celosvětových ekologických problémů, ale často netuší, co se přesně děje za rohem jeho vlastního domu.

Termín jako takový se poprvé objevil v USA v šedesátých letech minulého století a ilustroval snahu posílit občanskou společnost a prakticky učit děti a mladé lidi napříč všemi stupni vzdělávání, jak přispět k efektivnímu rozvoji demokracie a jak naplno využívat jejího potenciálu. Jednotlivé prvky tohoto přístupu se však ve školních aktivitách objevovaly již dříve.

Klasickým přínosem service-learningových aktivit je rozvoj umění spolupráce a týmového ducha. Vedle toho se „učení pomocí druhým“ může lehce transformovat i v „učení pomáhat druhým“, neboť je často realizováno pomocí dobrovolnictví. Ne každé dobrovolnictví lze ale automaticky označit za aktivitu ve stylu service learning; má-li se jednat o skutečnou rozvojovou činnost, je třeba mít určitý koncepční rámec, který jasně stanoví, co přesně je dobrovolnictvím rozvíjeno, jaké schopnosti a znalosti studentů jsou posilovány, jak tato činnost souvisí s učebními plány a jaký přínos to má pro školu a komunitu.

Předpokladem úspěšného service-learning projektu je i vzájemná (nejen institucionální) spolupráce na takovém programu, takže vše vzniká společnou diskuzí zástupců školy, spolupracujícího subjektu (např. domova seniorů, místní neziskové organizace či obecní správy) a studentů, kteří si sami mohou zvolit oblast, která je zajímá a o níž by se chtěli dozvědět víc.

To je totiž základní cíl, který tato učební metoda má. Pomoc je zde prostředkem toho, aby se jedinec dozvěděl více o problémech, které řeší jeho komunita, aby se zamyslel nad možnostmi, jak tyto problémy řešit a – v ideálním případě – aby si i ověřil, že sám může přispět k jejich řešení a celkově ovlivnit místo, kde žije.  

 

fotografie: Jarmoluk, Pixabay