DofE – cena vévody z Edinburghu

Publikováno 16. 11. 2022 | Gabriela Medwell

„Vždycky jsi chtěl dělat něco smysluplného, ale nikdy jsi nenašel motivaci?“ Tak zní ústřední slogan celoevropsky rozšířené Duke of Edinburgh Award, neboli Ceny vévody z Edinburghu. A o čem tato aktivita je? A jak se týká dobrovolnictví? Zeptali jsme se jejích koordinátorů na školách. Pojďme se tedy s cenou blíže seznámit.

DofE – cena vévody z Edinburghu

„DofE je výzva pro každého od 14 do 24 let, díky které se donutíš na sobě pravidelně pracovat. Zapoj se a vyber si dovednost, pohyb a dobrovolnictví, kterým se chceš hodinu týdně věnovat. Na závěr tě čeká dobrodružná expedice s kamarády.“ Tak zní slogan Národního centra Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu.

Základem získání této ceny jsou tři aktivity, kterým se jednotlivec pravidelně každý týden věnuje, a to pohyb, dovednost a dobrovolnictví. Zde tedy onen oslí můstek k našemu web.

Co tím mladý žák či student může získat? Spoustu nových dovedností, zážitek a zkušenost z outdoor aktivity, tedy i vyjití z vlastní komfortní zóny a potěšení z prospěchu druhým, právě skrze dobrovolnictví.

Zní to lákavě, ale asi každého z nás napadne, že za takovými možnostmi musí stát dospělí, kteří zajistí bezpečí a podporu pro ty, kteří se chtějí zapojit. Na školách toto zajišťují nad rámec své každodenní práce nadšení učitelé. A my jsme se zeptali jedné z nich, Ivy, mimochodem zástupkyně ředitelky, ze Základní školy Husova v Liberci.

Ivo, co je podle tebe nenáročnější na koordinování aktivity v rámci této ceny?

„Já osobně vnímám ze zkušenosti jako nejsložitější právě dobrovolnictví. Protože naši žáci, kteří se zapojují, jsou ve věku 14-15 let, tak je téměř nemožné pro ně najít dobrovolnické uplatnění. A přitom mnozí z nich by tak rádi docházeli třeba potěšit seniory, nebo pomohli jinde, kde jen pouhé slovo potěší.“

A jak tedy tuto slabou stránkou řešíte?

„Naši žáci se do této aktivity zapojí buď tak, že pomáhají ve svém okolí například sběrem odpadků či jiným podobným úklidem. Někteří z nich, když mají to štěstí, se pak mohou zapojit v rámci kontaktů jejich vlastní rodiny třeba do aktivity v mateřské školce. Ale to jen pokud tam třeba pracuje jejich rodič či někdo z rodiny.“

Potud tedy Achillova pata této ceny.  A my se ptáme, zdali by někdo z patronů této ceny, mezi které patří tak význačné osobnosti jako je pan Marek Eben nebo třeba paní Taťána le Moigne mohl pomoci?

Když už je tato cena určena pro mladé od 14 let, nelze je, potažmo koordinátory, podpořit v jejich úsilí?