Vřelost, přijetí a hrdost… takový byl Lisabon
Dostat nabídku jet na festival Open House Lisabon v rámci mezinárodního projektu Open House Europe bylo jako splnění krásného snu. Skoro se mi tomu nechtělo věřit. Lisabon je místo, které jsem navštívila několikrát, znala jsem nejznámější turistické památky, ale možnost Open House mi naznačovala vidět a navštívit to, co zůstává buď zavřené, nebo turistickému oku skryté. Očekávání předčila realita.
Zpátky na začátek. Po první schůzce týmu dobrovolníků, kteří přijedou do Lisabonu z Milána, Stockholmu a Tallinnu, jsem se nemohla dočkat a začala jsem si studovat něco o historii Portugalska, Lisabonu, minulé ročníky Open House a dokonce jsem se snažila zapamatovat si něco k fotbalu, na který jsou Portugalci zvláště hrdí… To bylo však v mém případě marné.
Celkem dlouho trvalo, než se portugalský koordinátor Eduardo ozval s informací, kde budeme dobrovolničit, jaká budova se nám otevře. Teprve týden před začátkem jsme dostali rozpis budov, na kterých budeme přítomni jako anglicky mluvící průvodci. „Já už nemám ani víkend na to, abych si něco nastudovala, kdy dostaneme materiály? Co já těm lidem tam budu říkat?“ Tyto myšlenky mi lítaly hlavou, pro mě začala panika a zděšení, že nebudu dostatečně připravená, že to bude ostuda mezinárodních rozměrů. Psala jsem našemu Eduardovi, kdy budou materiály, kdy si k tomu budu moct cokoliv přečíst… „Vydrž, neboj se, vše bude připraveno.“ Jenže kdy? Já jsem dle rozpisu měla být v budově, která je dnes kanceláří ombudsmana. Budově, která patřila portugalské armádě, která byla veřejnosti nepřístupná a která byla obehnaná vysokým plotem s ostnatým drátem od 40. let 20. století… Ani strýček Google si s ní neuměl moc poradit.
Odletěla jsem do Lisabonu se základní znalostí, kterou mi nabídly veřejné zdroje, a s pocitem, že mě čeká velký trapas. Nic takového se nestalo. Portugalci mně a celému našemu týmu mezinárodní výměny poskytli informace k budovám 2 dny předem, ale po příjezdu a prvním seznámení jsem pochopila, že vše bude v pořádku. Vřelost a skvělé přijetí mě nenechalo na pochybách, že je a bude o nás krásně postaráno. Náš Eduardo nám o místech nadšeně a hrdě vyprávěl, přidával historické zajímavosti o Lisabonu, o každé zajímavé budově, o festivalu jako takovém. Po páteční večeři s ostatními dobrovolníky z mezinárodní výměny jsem odcházela nadšená a natěšená na sobotu – 1. den festivalu, který jsem strávila jako dobrovolnice ve Vilalva Palace – kanceláři portugalského ombudsmana.
Budovu představovali a provázeli lokální průvodci a Open House dobrovolníci byli koordinátory. Moje základní znalost o budově, nadšení a mé znalosti o historii Portugalska zapůsobily jako otevírač dveří pro místní průvodce. Za celý den jsem se postupně dozvídala více a více informací, které jsem okamžitě předávala nadšeným anglicky mluvícím návštěvníkům, kteří hojně přicházeli a zvědavě se hrnuli dovnitř. Už ani nevím, kolik skupinek jsem měla, poznala jsem Američany, nadšenou Polku, tanečnici z Holandska, rodinu z Číny, Italy, architektonický pár z Finska a ostatní anglicky mluvící nadšence, kteří znali nebo vůbec neznali Open House a byli jen zvědaví, co se zrovna děje.
Druhý den festivalu jsme měli možnost navštívit s ostatními nádherná místa, která byla v rámci festivalu otevřená třeba i prvně. Náš hrdý portugalský koordinátor Eduardo si pro nás připravil kouzelnou tour = „něco starého“ – rezervoár vody pod lisabonskými ulicemi, „něco citlivě až překvapivě zrekonstruovaného“ – Muzeum peněz, které je zasazené do bývalého kostela sv. Juliána, a „něco zcela nového“ – přestavba bytového domu v moderní apartmánový dům.
Celkově 14. ročník lisabonského festivalu Open House měl téma „Vynálezy Lisabonu“ a otevřel přes 70 budov, které navštívilo přes 18 000 návštěvníků během dvou dní. Největším zážitkem byla radost, nadšení a vášeň, s jakou dobrovolníci vystupovali na festivalu, a úžasné a automatické přijetí mě jako cizinky do jejich „velké rodiny“. Zájem a zvídavost návštěvníků byla nakažlivá. Stejně tak byla nakažlivá atmosféra na závěrečné párty.
Cenná zkušenost pro mě: Nemusí to být vždy vše tak dokonale a perfektně naplánované a zorganizované, jak je u nás zvykem. Pohoda a trocha laxnosti neuškodí, protože vřelé přijetí a nadšení stačí dostatečně.
Lisabone, děkuji Ti za skvělý Open House, za to, co jsem mohla zažít a vidět, a za nová přátelství. Neříkám sbohem, naopak už teď se těším na další ročník.
Zdroj: Open House Praha, dobrovolnice Klára Ryšková
