Dobrovolníci Geografické sekce Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy

Dobrovolník.cz: Jak jsi se k programu a ke koordinaci dobrovolníků dostala?

Ema: Na začátek řeknu, že nejsem zakladatel. Funguju v rámci dobrovolníků teprve třetím rokem, vlastně od začátku svého bakalářského studia, kdy jsem se k tomu dostala přes kolegu Kubu Jelena, který je vyučujícím na Přírodovědecké fakultě. Ten mě vlastně oslovil nejprve skrz nějaké PR, protože studuju zároveň i žurnalistiku.

Dobrovolník.cz: Jak to celé vzniklo? Koho to napadlo?

Ema: Dobrovolníci u nás fungují přibližně desátým rokem. A původní myšlenka reagovala na to, že geografická sekce je poměrně hodně aktivní skrz pořádání různých akcí. A vyučující chtěli dát prostor studentům angažovat se nejenom ve spolcích, které pořádají spíš zábavné a volnočasové aktivity a tak podobně, ale i nabídnout možnost nějakého nahlédnutí do toho profesního života. Právě při pomoci s organizací, řekněme odborněji zaměřených akcí.

Dobrovolník.cz: Takže v zásadě tím dobrovolnictvím trošku ti studenti získávají i praxi?

Ema: Určitě jo. To je, to je jeden z hlavních bodů, který dneska asi budu opakovat několikrát. My jsme vlastně spolek stejně jako jiné studentské spolky. A ta naše výhoda, toho být dobrovolníkem, znamená nahlédnout do zákulisí organizace různých akcí u nás na katedře nebo i na fakultě a vlastně se seznámit nejenom s lidmi v různých oborech, ale i třeba s některými vyučujícími. A je to, myslím si, velmi dobrá možnost, jak se nějakým způsobem angažovat a být trošku vidět i mezi těmi vyučujícími.

Dobrovolník.cz: To se hodí vždycky. :)

Ema: To je vlastně podobné jako u všech studentských spolků. Jsou tu výhody toho, že jde navázat kontakty ať už mezi studenty, tak právě i mezi těmi vyučujícími. A třeba se i víc pobavit o některých předmětech.

Dobrovolník.cz: Program má v názvu přímo geografickou sekci. Je určen vyloženě pro studenty geografické sekce, nebo se může zapojit i student jiného oboru? Nebo, třeba když někdo chodí na nějaký volitelný předmět na geografii, tak mohl by se teoreticky taky zapojit?

Ema: Určitě. Jsme mezioboroví. Určitě se k nám může přihlásit vlastně kdokoliv. Nejenom naši studenti. Mám dojem, že se k nám přihlásila jeden rok dokonce studentka z ČZU. Takže pokud se k nám přihlásí např. student biologie, není to vůbec problém. Jen je třeba počítat s tím, že téměř veškeré naše aktivity spočívají v geografii.

Dobrovolník.cz: Jak se mohou zájemci přihlásit? Viděla jsem, že máte letáčky po fakultě.

Ema: Celé to funguje tak, že my, primárně na začátku akademického roku, obejdeme prváky, ať už učitelské či odborné obory, a nabídneme jim možnost přihlásit se k dobrovolníkům. Zájemci pak vyplní přihlašovací formulář a já si je přepíšu do tabulky a do našeho aktivního seznamu odměn. Jakmile se přihlásí skrz ten formulář, tak jim už budou chodit všechny informační e-maily o všech akcích, které se budou konat.

Dobrovolník.cz: A oni si pak vlastně vyberou, co by chtěli přímo dělat?

Ema: Já zároveň v každém mailu vždy posílám excelovou tabulku sdílenou online, kde je vždy vypsaný čas, místo a typ aktivity, které chceme pokrýt. A dobrovolníci tam jenom zapíšou své jméno a my už víme, že s nimi můžeme počítat.

Dobrovolník.cz: Stane se někdy, že třeba je až moc zájemců?

Ema: No, těch slotů je vypsaných přesné množství, takže „kdo přijde dřív, ten dřív mele“. Každopádně ale děje se, že se lidi odepisují, nebo že se třeba přepíšou jinam. Když to je třeba měsíc dopředu, tak to nevadí, my to pak průběžně kontrolujeme a potom třeba dva týdny před tou akcí ještě posíláme upozorňovací mail, že se uvolnila nějaká místa a potom zhruba deset dnů před akcí už ten seznam uzavírám, a píšeme konkrétním lidem, kteří se přihlásili.

Dobrovolník.cz: Máte i nějaké akce, že potřebujete nějaké specifické dobrovolníky, třeba se znalostí cizích jazyků? 

Ema: To většinou nemáme. Ale samozřejmě, pokud to jsou nějaké větší akce, kam se přihlásí opravdu hodně lidí, tak se to snažíme zohlednit předem a chceme vytvořit třeba páry dobrovolníků tak, aby kombinovali některé obory. Třeba u Dnů otevřených dveří to fungovalo tak, že jsme měli tři různá stanoviště a vlastně na všech těch stanovištích jsme se snažili nakombinovat obory tak, aby si každý návštěvník nebo každý zájemce o studium, co přijde, mohl vždycky promluvit s lidmi z různých oborů. Aby to nebylo tak, že jsou dva gekaři (geografové a kartografové) u obsluhy Geolabu nebo informačního stánku.

Dobrovolník.cz: Už jsme se toho trochu dotkli, jsou dobrovolníci za svou činnost oceňováni nějakými kredity, či jiným zvýhodněním, certifikátem apod.?

Ema: Nefungujeme s kredity navíc, ale fungujeme na systému odměn. Na webových stránkách máme seznam odměn, které studenti dostanou za počet „odpracovaných“ hodin. Zároveň při každé první akci, kam studenti jdou, tak dostanou tričko Přírodovědecké fakulty. Dřív byla dokonce trička Dobrovolníci geografie, teď jsme to zkombinovali právě s přírodovědou. Po dvaceti hodinách tam je knížka z nakladatelství České geografické společnosti a po čtyřiceti hodinách je to potom certifikát o dobrovolnictví, ale ten poté aktualizujeme podle celkového počtu těch odpracovaných hodin, protože logicky nedává smysl, když člověk odpracuje čtyřicet hodin a dál pokračuje, aby měl těch čtyřicet, i když ve skutečnosti odpracoval třeba osmdesát, takže to potom vystavíme znova. Celé to záleží na tom studentovi, jaký o to má zájem. A vlastně nejvyšší odměna je za sto hodin a momentálně je to batoh Přírodovědecké fakulty.

Dobrovolník.cz: A má to tedy jakoby milníky, nebo si člověk vybere, na co cílí?

Ema: Máme milníky. Takže dobrovolník může dosáhnout na všechny ty odměny postupně. Teď pracujeme na nějaké aktualizaci těch odměn, ať to je ještě trošku zajímavější.

Dobrovolník.cz: Myslíš, že ten systém odměn ty studenty motivuje, nebo to je spíš taková nadstavba a jde o zájem podílet se na akcích fakulty a zkontaktovat se s kolegy?

Ema: Máme studenty a studentky, kteří mají třeba těch sto dvacet hodin odpracovaných a vlastně pořád chtějí chodit. A teď vlastně s Kubou přemýšlíme nad tím, co jim dáme za těch sto dvacet hodin, protože jsou to fakt dříči a chtějí tam být, což je strašně super. Ale je to různé. Jsou lidi, kteří tam pracují kontinuálně nějakou dobu a lidi, kteří přijdou na jednu akci, zjistí, že je to nebaví a už se nezapojí, nebo to pro ně vůbec není. Ale máme i lidi, kteří opravdu makají, a třeba i kvůli tomu certifikátu, aby si ho potom mohli dát do životopisu.

Dobrovolník.cz: Kolik tak máte teď přibližně lidí v databázi?

Ema: Teď momentálně si myslím, že to je sto třicet.

Dobrovolník.cz: A roste to nějak? Nebo je to konstantní? Jsou nějaké silnější ročníky?

Ema: My tam v tom seznamu máme samozřejmě lidi, kteří už třeba mají dostudováno, a byli anebo jsou doktorandi, takže už se samozřejmě nebudou moct zapojovat. A já se snažím každý rok napsat vyzývací mail, že kdo nechce být dobrovolníkem nebo kdo nechce dostávat ty informační e-maily, ať se ozve. Pokud se ozve, tak já ho vyřadím z databáze. Zároveň nám každý rok přibude zhruba deset, patnáct nových jmen. Samozřejmě ne všichni jsou aktivní, takže těch opravdu aktivních členů, jejich jména vidíme jako opravdu často během těch dvou semestrů, tak to bych řekla, že je třeba čtyřicet, třicet lidí. Ale to může mít mnoho důvodů, protože je to opravdu i o tom „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Takže si dokážu představit, že někteří prváci, kteří třeba nekontrolují ten mail tak často, takže by se prostě třeba i chtěli zapojit, ale už je někdo předběhl. Třeba na velké akce, především na dny otevřených dveří a na Dny geografie, je největší nával, je o to největší zájem.

Dobrovolník.cz: Máš třeba nějaký přehled, které studijní obory nejvíc projevují zájem o dobrovolnictví: Jestli třeba právě ty učitelské? Jde to nějak říct?

Ema: Řekla bych, že to je pade na pade. Nebo asi možná učitelé jsou trošku v menšině, ale jinak je to poměrně jako rovnoměrně zastoupeno. Tím, že je benefitem i získávání kontaktů, tak bych možná i řekla, že kromě těch hmotných odměn je výhodou i to, že třeba když pořádáme nějakou konferenci, kde jsou potřeba dobrovolníci nebo nějaká pomoc s organizací, tak většinou je potřeba výpomoc třeba jenom u registrace třeba dopoledne. A naši dobrovolníci, potom vlastně mají možnost zúčastnit se té konference a nabýt i nějakých odborných znalostí z toho akademického prostředí, protože to je vlastně taky velké plus.

Dobrovolník.cz: A pomůže to třeba i při výběrkách na Erasmus? Takové malé bezvýznamné plus?

Ema: Asi bych neřekla, že to je nějaký klíčový faktor, hlavně od nás na Erasmus, minimálně z geografie, moc lidí nejezdí. Možná hypoteticky, kdyby ti kandidáti se zrovna přihlásili na nějakou lokalitu, kde to asi to může být plus, ale možná budou spíš hrát roli jiné věci, jako studijní průměr apod.

Dobrovolník.cz: Myslíš, že ještě nějak hraje roli i třeba to, že dneska hodně studentů už musí většinou pracovat, takže toho času mají třebas míň, a tedy se ani do dobrovolnického programu ani nepřihlásí? Nebo, neřekl ti třeba někdo, promiň, končím, už nemůžu, kvůli práci už na to nemám čas?

Ema: Nějaký smysl to dává, ale upřímně, já jsem se nebavila vůbec s nikým, kdo by mi něco takového řekl, že by kvůli práci nemohl. Protože mně přijde, že ono většinou to jsou stejně všední dny, výukové často, takže si myslím, že ti lidi by stejně byli třeba ve škole než v práci.

Dobrovolník.cz: Takže když jsou na školní akci, tak jsou z výuky omluveni?  Nebo to se zas tak neřeší?

Ema: Tak u nás jsou povinné docházky jen na cvičení a na cvičení si to většinou studenti domluví sami. Anebo řeknou, že jsou na dobrovolnících a že pomáhají při organizaci toho a toho. Ale to potom záleží na tom konkrétním vyučujícím. Ale my to nějak jako systematicky neřešíme, nepíšeme vyučujícím. Zkrátka pokud má někdo čas dorazit v danou chvíli, tak je na něm, jestli kvůli tomu vynechá cvičení, nebo ne.

Dobrovolník.cz: Co bys řekla, že je největší výzva pro tebe jako koordinátorku dobrovolníků? Nějaké náročnější situace?

Ema: Hlavně komunikace. Je toho poměrně hodně. Teď i skrz moje studijní povinnosti. Ale ta komunikace je asi nejdůležitější nebo nejpodstatnější. A zrovna teď mám za úkol zaktualizovat seznam odměn a určit, kdo má na co nárok. Takže pro mne bude nejnáročnější to celé zkoordinovat obepsat všechny, kdy si budou moci věci vyzvednout, kdy se budou moct potkat a tak. Ale tohle se děje vlastně třeba jednou dvakrát za semestr, takže se to vlastně dá vždycky nějak zvládnout.

Dobrovolník.cz: A máš třeba nějaký silný zážitek, kdy se třeba něco hodně podařilo, nebo nepodařilo?

Ema: Možná trochu letos, když jsme šli na Majáles, kde jsme měli stánek, tak nastala situace, kdy jsme vlastně neměli připravené vůbec nic, protože došlo k chybě v komunikaci a donesli jsme vlastně jenom ty naše aktivity. Takže to byla taková punková situace. Takže jsme na místě vymýšleli výzdobu, jak zaujmout. Ale zvládli jsme to v pohodě.

Dobrovolník.cz: Bavily jsme se o tom, že dobrovolnický program je hlavně pro studenty. Co třeba vyučující, nechtějí se zapojit?

Ema: To ani ne. Samozřejmě ale někteří vyučující byli třeba dřív dobrovolníci a teď tu učí. Zrovna jeden doktorand, tak ten ještě loni byl velmi aktivním dobrovolníkem a letos už vlastně má na starost předmět nebo paralelku jednoho cvičení. Ale bude jich tam určitě daleko víc.

Dobrovolník.cz: Hned na úvod jsi říkala, že to vlastně funguje nějakých deset let. Máš třeba info z ostatních sekcí, že mají něco podobného, že jste třeba někoho inspirovali?

Ema: Tak to nemáme. Já jsem nezaznamenala, že by nějaká jiná sekce něco takového měla. Na přírodovědě si myslím, že jiná sekce spolek dobrovolníků nemá, ale vím, že na fildě fungují dobrovolníci. A pak centrálně na UK. Ale nemám úplně přehled.

Dobrovolník.cz: A řešila to třeba nějak fakulta, že by to nějak víc podpořila a rozšířila i na další sekce? Nebo to spíš chcete držet v těch sekcích?

Ema: O tom úplně nevím. Myslím si, že kdyby vznikla nějaká iniciativa z jiných sekcí, tak to asi my určitě nebudeme proti.

Dobrovolník.cz: Možná by to ale asi bylo náročnější na tu koordinaci, takže stejně by asi bylo dobré mít koordinátora pro každou sekci zvlášť…

Ema: Přesně tak. Já si myslím, že by to potom fungovalo vlastně nezávisle na sobě, protože dejme tomu, že biologové budou pokrývat jiné akce potom než my, chemie nebo ochrana životního prostředí.

Dobrovolník.cz: Máte teď třeba nějakou aktuální akci ještě teď ke konci roku?

Ema: Já se podívám do tabulky. Myslím si ale, že už tam nejsou žádné velké. Určitě ne tak velké jako Den otevřených dveří nebo Dny geografie.

Dobrovolník.cz: Na webu jsem viděla, že vás může klidně někdo i oslovit s tím, že by chtěl nějaké dobrovolníky pro svou akci. Je to tak?

Ema: Jo, určitě, to se stalo třeba teď aktuálně. Včera probíhal nábor do registru dárců kostní dřeně, tak tam se nám organizátoři ozvali, že by potřebovali na výpomoc tři lidi právě v tom registru. Takže tu akci jsme vypsali a studenti dorazili a pomohli, byť se akce netýká geografie.

Dobrovolník.cz: Takže teoreticky se může zkusit s vámi spojit kdokoliv, kdo by chtěl pořádat nějakou prospěšnou akci?

Ema: Ideálně, když ta akce má geografický přesah, ale pokud je to spjaté třeba s naším Albertovem, tak to jde taky. Jak jsem teď se dívala do té tabulky a je tam vypsaná Pražská muzejní noc a ta bude právě taky na Albertově. Tak to tam máme taky vypsané, a na akci budou aktivity právě s GeoLabem.

Dobrovolník.cz: Ještě možná zpátky k systému těch odměn, máš nějakou představu, kolik těch odpracovaných hodin je nejčastějších, takový nějaký průměr, medián? Nebo je to fakt různé?

Ema: Jako úplně za celou dobu? Nebo za všechny lidi, co mám v tabulce?

Dobrovolník.cz: Spíš takhle od oka, nebo jestli to máte nějak zanalyzované?

Ema: Máme opravdu hodně lidí, kteří se nahlásí a potom se na žádnou akci nezapíšou, protože na to třeba ten čas nemají, nebo to pro ně prostě není priorita. A na druhou stranu je opravdu dost lidí, kteří potom míří třeba na tu mikinu – takže těch osmdesát hodin. Kdybychom z toho udělali nějaký průměr, tak to může být třeba těch čtyřicet, ale těžko říct. Spíš je to trochu z extrému do extrému. Protože jakmile ti dobrovolníci zjistí, že odpracovali např. za jednu akci dvanáct hodin, a jsou v prváku bakaláři, tak si řeknou: „Ty jo, tak to dám takhle dvě, tři akce za semestr a vlastně těch osmdesát hodin odpracuju relativně rychle.“ A za toho bakaláře je to vlastně dobře zvládnutelné. Navíc, je to skutečně tak, většina těch dobrovolníků se v podstatě neodhlašuje a zůstává u nás v databázi de facto po celý studium, když to tak řeknu. I kvůli tomu, že chtějí být informováni o chystaných akcích.

Dobrovolník.cz: Moc děkujeme za rozhovor.

Ema: Taky děkuju.

dg_natur.jpg

Dobrovolníci geografie; PřF UK