Prima senioři a junioři

Publikováno 21. 11. 2019 | Tereza Cimburková

Je klišé, že "staří nadávají na mladé" a já ho moc ráda vyvracím. Přináším zkušenosti nejen z ulice, ale i z domova seniorů, kam už roky děti vodím. Že mají senioři většinou rádi malé děti, to se není čemu divit. Je to roztomilé rozptýlení a jejich bezprostřednost a hravost přenáší starší generaci rychlostí blesku jejich energii a veselost s okamžitým účinkem. Ale jak je to s dospívajícími? S puberťáky. Už to také vím! 

Prima senioři a junioři

Při výchově nejlépe funguje vlastní příklad. I přesto je v rámci rodičovství častá pochybnost. Dělám to správně? Směřuju své dítě dobrým směrem? Kudy se vydá, až ho zcela vypustím? Vidí i moje chyby a poučí se z nich? Někdy je krásné, když je Vaše pochybnost - i když třeba jen na chvíli - rozptýlena. Protože taková chvíle může být dost důležitá. Pro celý život. A taková chvilka pro mě přišla nedávno. Syn nastoupil na víceleté gymnázium a po prvních týdnech přišel s tím, že v rámci celoročního projektu pro dobrou věc dle vlastního výběru navrhl dvěma spolužákům (všichni primáni) aktivity pro seniory. Udělali plán a vyrazili do Domova seniorů na podzim. Syn to tam znal jako své boty, chodí tam se mnou od své první třídy několikrát ročně. Už si částečnou organizaci vyzkoušel jednou na základní škole, ale tentokrát to bylo zcela v režii jeho a jeho kamarádů. Projekt prima senior uspěl. A můžu s radostí říct, že to zvládli perfektně. Byla jsem tam jako divák, poradce k ruce a fotograf. A především (ale nenápadně) jako pyšná mamka.

Seniorkám kluci představili sami sebe i jejich projekt. Poté jim každý přečetl kapitolu ze své aktuálně oblíbené knihy, a pak se pustili do společenských her, které si připravili. Rozdělili se na tři skupiny a u každé se vystřídali se svou hrou (skládání slov - puzzle, karetní hry - větší bere, lotto - obrázkové bingo). Došlo i na výhry, na odměny pro každého a na to nejdůležitější během celé hodiny a půl - na povídání. Obyvatele zajímalo odkud jsou, jaké mají zájmy, jaké je to u nich na škole. Na konec ještě rozdali každé dámě (na akci bylo - pokud jsem dobře počítala - 19 žen) malou kytičku. Tihle dvanácti až třináctiletí kluci to zvládli skvěle. Pro dva z nich to bylo poprvé, ale pro nikoho ne naposled. Už plánují další návštěvu, tentokrát zase s jinou náplní. I když myslím, že i kdyby udělali stejnou, obyvatelé budou opět nadšeni. Nehledě na to, že po prezentaci celého projektu (ale i během roku) jsou inspirací pro další svoje spolužáky. Mensa gymnáziu pak patří velký dík za to, že studenty dobře motivuje, dává jim prostor. Jsou si vědomi toho, že dobrovolnictví patří k životu, že je důležité zajímat se o okolí, zájmy a potřeby ostatních, nejen o ty své. Tak máme naději, že nám roste "dobrá" generace. 

Věřím a doufám, že ani v dalších letech se vztah "dětí" vůči (nej)starší generaci nezmění. I když je mi jasné, že zájmy se budou ubírat nějaký čas spíše jinudy. Věřím, že zaseté semínko v dětství a dospívání a zažité zkušenosti udělají své i v dospělé osobnosti. To je ovšem ještě daleko. Teď kluci chystají zimní část projektu Prima senior. A to je prima!