Dobrovolnictví není jednosměrka – příběh Bětky a Valči
“Mým obrovským přáním je, aby se o dobrobrovolnictví dozvědělo víc a víc lidí a to hlavně i mladá generace. Aby se víc lidí snažilo a cítilo být lepšími lidmi”. To jsou slova dobrovolnice Bětky, která již velmi dlouho a velmi intenzivně dobrovolničí u usměvavé Valinky, které život ztěžuje DMO spastická kvadruparesa. A my Bětce položili několik otázek.
Když se řekne dobrovolnictví, tak běžně člověka napadne, že dobrovolník pomáhá či dává druhým nebo svému okolí. Může to ale být i naopak? Může dobrovolník dostávat? A co dostáváte Vy?
"Dobrovolnictví je činnost založená na pomoci druhým, ale já si myslím, že ten kdo dává, tak i dostává a u téhle činnosti tomu tak doopravdy je. Většinou se vytvoří vztah mezi dvěma dušemi a často dojde k propojení odlišných světů. Dobrovolníkovi se může dostavit obrovský pocit naplnění z pomoci druhým, neustále může navazovat kontakty, poznávat nové tváře a hlavě sám sebe. Mně se při dobrovolničení dostává neskutečný pocit blaha, lásky, radosti a vděku. Občas se ale také setkám s úplně novou situací ke které se musím nějak vhodně postavit, ale vždy když ji zvládneme, tak se společně posuneme dál o kousek blíž k sobě. Já se vracím do dětských let, učí mě to být o trochu více bezstarostná a žít tady a teď. Holčička u které dobrovolničím je jedno velké sluníčko i když to nemá nejjednodušší, vždy když jí vidím po náročném dni my dojde, že její svět je v pořádku a že s ní je ten přítomný čas to nejcennější".
Dobrovolnictví, především to dlouhodobé, člověka formuje. Jak dobrovolnictví formuje Vás?
"Díky dobrovolničení se cítím jako lepší člověk. Naučila jsem se poznávat své limity a vymezovat si hranice. Přišla jsem na to, že život může a je krásný, a to i v těch nejtěžších chvílích, které k tomu prostě patří. Život je opravdu krátký na to abychom neustále řešili co by kdyby, co musím nebo měl jsem udělat. Občas stačí jen být a to je nejvíc".
Jak jste se k dobrovolnictví dostala Vy? A jaký je takový "běžný" den, když dobrovolničíte?
"Vždy jsem věděla a cítila že mě naplňuje pomáhat druhým, ale o přímém dobrovolnictví jsem netušila. Jednoho dne před letními prázdninami jsem hledala na různých serverech dobrovolnické programy na práci v zahraničí. Dostala jsem se až na stránku Dobrovolník.cz kde jsem narazila na fotku holčičky s úsměvem od ucha k uchu, která popíjí kafíčko v mé oblíbené kavárně v našem městě. Přečetla jsem si o co jde, nezaváhala jsem snad ani minutu a kontaktovala jsem holčičky mamimku. Domluvily jsme si schůzku a všechny dílky do sebe zapadly. Zůstala jsem s ní hned první den 3 hodiny. Můj běžný den když dobrovolničím většinou začíná odpoledne, když obě skončíme ve škole. Často chodím k nim domů, když přijdu do dětského pokojíčku, tak všechny starosti nechám za dveřmi a vypnu. Často si hrajeme s plyšáky, panenkami a nebo také vyrábíme náramky z korálků, zkrátka děláme úplně vše, co má holčička ráda a co nás společně baví. Občas ale také zajdeme na procházku do města na nákupy, kafíčko a dobrou zmrzlinu".
A na závěr, jaké jsou Vaše budoucí plány v dobrovolnictví? Máte nějaká přání nebo sny? Chtěla byste si něco vyzkoušet nebo zažít?
"Já bych si moc přála dostat se mezi další handicapovaný lidi a trochu více se přiblížit a poznat jejich svět. Také mě stále láká si za dobrovolnictvím odcestovat do zahraničí a vyzkoušet si jak to funguje jinde".
