Den seniorů? Roky dobrovolnicí!
Dokud se Mezinárodní den seniorů nevryje do obecného po(d)vědomí, cítím potřebu jej stále připomínat. Den matek i Den dětí snad bude časem následován i tímto svátkem nejstarší generace. Takže i letos, v první říjnový den, nezapomeňme na své starší v okolí, ať už v rodině, nebo v sousedství, v nedalekém domově důchodců. Někdy stačí málo: telefonát, úsměv, pár slov, kompliment - nenuceně, dobrovolně!
Samotné mi to už roky přináší velkou osobní radost, protože dobrovolnictví právě třeba v domově seniorů je pro mě neuvěřitelně nabíjející. Začínala jsem jako dobrovolnice u lůžka. Když jsem měla aktivnější svěřenkyni a na vozíčku jsem ji dovezla ven pod pergolu, přišla první změna. Já jí totiž četla. Když to bylo v pokoji, poslouchala sousedka. Když jsem četla venku, začali si přisedávat další senioři a šeptali: "Můžeme taky poslouchat?" A tak se ze mě stala i skupinová dobrovolnice. Nejprve jsme četli, pak po nadšení obyvatel domova, tuto činnost převzal i personál domova. A tak jsem přišla s tréninkem paměti - a ten v domově dělám dodnes. Ze všedního dne jsme se kvůli práci museli přesunout do víkendu. Ale i přesto na mě vždy čeká velká parta a těší se stejně jako já, že potrápíme mozkové závity, ale hlavně, že se společně pobavíme a zasmějeme. Vždy odcházím jako znovuzrozená, s velkým úsměvem a pocitem, že "tohle má fakt smysl".
Ráda o tom také vyprávím, ne abych se chlubila, ale abych se pokusila předat tu radost, kterou to přináší mně i obyvatelům domova. Už jsem za ty roky nalákala pár lidí, aby se také do dobrovolnické činnosti zapojili. A věřím, že je mnoho dalších, o kterých ani nevím! Protože, kdo to zakusí, už vydrží. Celé roky. Tak se dnes nad tím možná je čas zamyslet... Není v okolí nějaký senior, kterého bych potěšil/a? A nemusí to být hned sliby na roky. Stačí začít, víte jak: telefonát, úsměv, pár slov, kompliment - hlavně nenuceně, dobrovolně a od srdce!
