„Dobrovolnictví je spojeno s přátelskou atmosférou, kterou jinde nenajdete.“

Publikováno 14. 11. 2017 | Andrea Skopkova

Rozhovor s Olgou Vlasovou, dobrovolnicí Centra pro integraci cizinců.

„Dobrovolnictví je spojeno s přátelskou atmosférou, kterou jinde nenajdete.“

O integraci cizinců, respektive o její potřebě, slýcháváme stále častěji. Ne každý má ale jasnou představu o jejích konkrétních podobách. Nahlédnout do dílčí praxe můžeme díky jedné z dobrovolnic pražského Centra pro integraci cizinců. Na počátku pražského Centra pro integraci cizinců bylo založení stejnojmenného občanského sdružení v roce 2003. Primárním cílem bylo pomáhat cizincům při začleňování do společnosti. V současnosti čítají aktivity Centra poskytování sociálního a pracovního poradenství imigrantům, realizace nízkoprahových kurzů češtiny pro cizince a dalších vzdělávacích projektů, informační servis a v neposlední řadě také dobrovolnický program. Jeho účastnicí je také Olga Vlasova. Olga je v České republice teprve 2 roky, češtinu se ale naučila natolik dobře, že nyní v našem jazyce úspěšně studuje sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.    

První otázka: Jak Vás napadlo věnovat se dobrovolnictví? Co bylo prvním impulsem?

O dobrovolnictví jsem se zajímala, ještě když jsem studovala na střední škole v Rusku. V našem městě bylo dobrovolnické centrum a tam jsem se zapojila do různých aktivit, zejména s dětmi. Já totiž práci s dětmi miluju. Tak jsem se rozhodla, že se přidám a zkusím, jestli se mi to bude líbit nebo ne. A skutečně mě to zaujalo – měla jsem takový ten pocit užitečnosti. A nechtěla bych o něj už nikdy přijít, proto jsem s dobrovolnictvím chtěla pokračovat. K tomu bych ještě chtěla říct, že dobrovolnictví mi otevřelo cestu na mládežnická fóra, kde jsem vždycky získávala nové užitečné dovednosti, a tím jsem dělala velké kroky dopředu na cestě seberozvoje. Také jsem si našla spoustu nových kamarádů. Dobrovolnictví je pro mne spojeno i s určitou přátelskou atmosférou, kterou jinde nenajdete, a i proto jsem do toho šla.

Studujte sociologii – to je obor, který má hodně „blízko k lidem“. Co bylo dříve – zájem o sociologii, nebo o dobrovolnictví? Nebo to šlo ruku v ruce?

Je to blízké, ale nemyslím si, že by zde byla nějaká přímá souvislost. Ale je pravda, že jsem vždycky chtěla dělat něco dobrého pro lidi a myslím, že sociologie to umožňuje. Chtěla bych dělat svou práci a hledat pravdivé informace, informace, které by přispěly ke zlepšení životních podmínek lidí aspoň na lokální úrovni. Protože i v sociologii bohužel dochází ke zkreslení, což pak má vliv na určité sociální skupiny nebo celkem na společnost. Dobrovolnictví vlastně posílilo moje rozhodnutí, že se chci věnovat lidem a práci, která to umožní.

A jak to vypadá s Vašimi spolužáky – sociology? Také se věnují dobrovolnictví? Bavíte se spolu o tomto tématu?

Tak úplně se o tom nebavíme. Ale pomáhají třeba s organizací různých konferencí, a to je vlastně také dobrovolnictví.

Vy pomáháte v Centru pro integraci cizinců, jak se konkrétně zapojujete? Předpokládám, že se bude jednat o různorodé činnosti…

To mě na tom právě baví nejvíc. Vyzkouším si různé úlohy. Dělám třeba překlady z češtiny do ruštiny, pomáhám s organizací různých akcí pro děti, tvůrčí workshopy… Z toho jsem vždycky nadšená. Já miluju umění a děti – a tohle je skvělá příležitost to spojit. Dřív jsem se podílela na organizaci deskových her, to mne bavilo moc. Také, a to je zajímavé, díky tomu objevuji českou kulturu – skrz přípravu různých akcí. Například díky tomu, že jsem pomáhala s organizací akce Čtení Máchy v různých jazycích, seznámila jsem se s krásnou básní Máj, která je i doposud jednou z mých nejoblíbenějších. Takže se i já dozvídám nové věci. Dobrovolnictví pro mě bylo i důležitým krokem pro poznání české společnosti a kultury. Když jsem sem přijela, tak jsem v podstatě ani neuměla česky, měla jsem za sebou jen základní kurz. Ale věděla jsem, že je zde Otevřený klub, kde mohu participovat na přípravě různých akcí pro veřejnost a kde si mohu najít nové kamarády, což mi pomohlo ve zdokonalení se v jazyce. Takže to pro mne byl i určitý psychologický aspekt.

Teď mi to nedá, abych se nezeptala na jedno klišé. Nejste Češka, takže máte vnější pohled na Čechy a českou kulturu. Můžete o nás potvrdit či vyvrátit nějaký stereotyp?

Na to je docela složité odpovědět. Snad, že Češi jsou více individualističtější. Ale to je možná jen můj pohled. Mezi Čechy mám moc dobré kamarády, takže tam ty negativní zkušenosti nemám. Ale slyšela jsem řadu stereotypů, třeba že jsou Češi sobečtější a uzavřenější, aspoň při prvních setkáních – ale sama jsem se s takovým postojem nesetkala. Nevím, připadá mi, že Češi jsou moc přátelští.

S jakými komunitami se v Centru pro integraci cizinců setkáváte?

S různými. Pro mne je každé setkání v Centru cestou kolem světa, protože díky tomu nahlédnu do jiných kultur. Pracujeme s lidmi z Afriky, Austrálie, Ameriky, z celého světa. Máme tam vlastně na jednom místě několik kultur v jedné, a to je taky moc příjemný pocit. Člověka to nabíjí a naplňuje.

Vy sama jste člověk, který přišel do „cizího“ prostředí, jak na Vás návštěvníci Centra reagují? Vcítíte se lépe do jejich pocitů a potřeb?

Dovedu je v lecčems pochopit, zároveň jsem už zde vlastně dobře integrovaná, přesto ale pořád vidím věci, kterých si Češi třeba nevšimnou. Snadněji se mi s návštěvníky navazují kontakty, protože možná prožívají něco podobného, co jsem také pociťovala já. Takže si možná o něco lépe rozumíme.

Jaká je mezi cizinci odezva na činnost Centra pro integraci cizinců? Víte, odkud o Vás získávají informace?

Funguje to třeba tak, že někdo na nějakou akci přivede svého známého a ten se tak s naší činností seznámí. Máme opravdu skvělé akce – to není reklama. Je u nás přátelská atmosféra, nemáme xenofobní postoje. Lidé k nám rádi a hojně chodí. Rádi se zapojují. Ani je nemůžu nazvat klienty, protože to jsou vlastně naši kamarádi, ze kterých se časem často stávají dobrovolníci. Je velice příjemné, když se seznamuji s cizinci na různých akcích mimo naše centrum a říkám, že jsem dobrovolnice z CIC a lidé se začínají usmívat a říkat, že naše centrum moc dobře znají. Taky máme některé projekty s dalšími organizacemi, a i díky nim se povědomí o naší činnosti šíří.

Jaký je Vás nejsilnější dobrovolnický zážitek?

Nejsilněji na mně zapůsobila moje první zdejší dobrovolnická zkušenost.  Byly to mé první Vánoce v ČR a jela jsem s dobrovolníky na Vánoční večírek do Poděbrad. Bylo to takové mezigenerační setkání v mateřské školce, byli tam malé děti i starší lidé. Zpívali jsme a chodili kolem stromečku. Byla to taková rodinná atmosféra, přestože jsme se viděli poprvé a pocházeli jsme z různých koutů světa. Na ten pocit asi nikdy nezapomenu.

Můžete porovnat stav dobrovolnictví v Rusku a v České republice?

Myslím, že v Rusku ta organizace dobrovolnictví, týkající se integrace cizinců, možná není tolik rozvinutá jako tady. Máme poměrně hodně cizinců, ale chybí nějaká koncepce jejich integrace. To by se určitě mělo změnit.  Vždyť v globalizujícím se světě s vysokou mobilitou řešení migrační a integrační otázky je nezbytným předpokladem rozvoje společností. Nemůžu mluvit za celé Rusko, ale řekla bych, že jsme v integraci cizinců spíše na začátku. Určitě máme organizace zaměřené na pomoc druhým, např. na pomoc dětem, seniorům, lidem se speciálními potřebami. Center pro migranty však mnoho není. Ale existují různá fóra, kde se související otázky řeší.

Označila jste se za „dobře integrovanou“. Jak to vypadá s ruskou komunitou? My Češi totiž někdy máme dojem, že se cizinci straní a zdržují se v uzavřených enklávách…

No, já mám samozřejmě kamarády i mezi Rusy. Nelze to generalizovat, je to takové kombinované. Někdo se trošku straní, jiný ne. Já se snažím pohybovat v multikulturním prostředí, kde se cítím nejlépe.

Co by měl splňovat někdo, kdo se chce stát dobrovolníkem v Centru pro integraci cizinců? Jak je to časově náročné?

Nejdůležitější je chuť pomáhat a mít otevřenou mysl, být tolerantní. Míra zapojení je dle možností dobrovolníka, někdo chodí pravidelně, jiný se účastní vybraných akcí. Chtěla bych také říct, že se nejedná jen o práci v kanceláři či organizační výpomoc. Coby dobrovolník si s námi můžete jít třeba i zaběhat na závodech.

Děkujeme za rozhovor a přikládáme pozvánky na akce pořádené Centrem pro integraci cizinců:

1. Milé čtenáře srdečně zveme na multikulturní gastronomický workshop, na kterém tentokrát budeme poznávat tajemství arabské kuchyně. Kromě vaření a následující ochutnávky se můžete těšit na přátelskou multikulturní atmosféru a povídání (a to nejen v češtině). 

Kde? cafe frida, Karlínské nám. 11, Praha 8

Kdy? Sobota 18. 11., ve 13:00

2.  Rádi bychom pozvali naše malé přátele a jejich rodiče na Vánoční tvůrčí dílnu, kde každý bude moct vyrobit skvělý vánoční dárek a užít si spoustu zábavy s ostatními nadšenci umění. Akce proběhne 2.12. Akcí bude provázet přímo Olga. Čas akce ještě nebyl upřesněn, proto doporučujeme sledovat informace na webu http://www.cicpraha.org/ nebo na FB stránce https://www.facebook.com/centrumprointegracicizincu/.
 
 
Další informace (nejen) o programu Centra pro integraci cizinců: http://www.cicpraha.org/
Fotografie poskytla Olga Vlasova.