Čtvrt roku dobrovolnictví na severu Čech aneb Žádný hněv a žádná rvačka

Publikováno 2. 2. 2018 | Gabriela Medwell

Kousek titulku byl očividně vypůjčen ze známé české hry od J. K. Tyla. A proč? Protože hezky vystihuje, jak probíhá erasmovský projekt a také stejným dechem říká, jak také někdy takové projekty mohou dopadat.

Čtvrt roku dobrovolnictví na severu Čech aneb Žádný hněv a žádná rvačka

V klidném okresním městě Česká Lípa mají za sebou úspěšně tři měsíce dobrovolnické zkušenosti děvčata Lilli, Mariam a Yuliia ze zemí bývalého Sovětského svazu. A jak v retrospektivě tyto uplynulé měsíce v aktivitách se žáky na základních a středních školách hodnotí?

Lilli (25 let, Arménie, lektorka anglického jazyka)

Jsem zde již téměř tři měsíce a musím říci, že si projekt opravdu užívám. Je to přesně to, co jsem chtěla. Miluji práci s českými dětmi, jsou zvědavé a zajímají se o věci z jiných zemí (některé aspekty arménské kultury jsou pro ně opravdu jak z “jiné planety”). Někdy je ale opravdu obtížné přiblížit se k některým dětem, i když se snažím, seč mi síly dovolí. Při své dobrovolnické činnosti se učím také hodně o tom, jak se na aktivity připravovat, jak si napsat vlastní plán hodiny. A ačkoliv učím angličtinu již sedm let, je pro mě stále obtížné dát na papír to, co mám v hlavě.”

A jak uplynulé tři měsíce hodnotí Mariam? (23 let, Gruzie, mediální studia)

“Uplynulé tři měsíce jsem strávila přípravami a realizací workshopů pro děti s různou úrovní angličtiny. Neměla jsem ani ponětí o tom, jak si připravit plán hodiny či jaké jsou nejzákladnější prvky vývojové a pedagogické psychologie. Každý den se naučím něco nového, především, že být učitelem je velká výzva s mnoha překvapeními. Učitel je ve třídě sám, je to ten, kdo musí rozumět dětem ve své třídě, připravit a napsat plán hodiny tak, aby pasoval všem žákům – je to neobyčejně těžká práce. Pochopila jsem, ať ve své vlastní budoucnosti jednou budu dělat cokoliv, že tato zkušenost mi velmi pomůže. Pracuji v týmu s dalšími dobrovolníky, pracuji s dětmi, učím se jak spolupracovat se všemi, učím se jak se mám sama učit, učím se také, jak se mám učit od druhých a také jak druhé učit. To vše se mi zdá nejen velmi zajímavé, ale také je to obrovskou výzvou. Učím se opravdu hodně a vnímám, jak se díky této zkušenosti rozvíjím.“

A nakonec jsme se zeptali také Yuliie (22 let, Ukrajina, sociální pracovnice)

Naše hlavní aktivity ve školách jsme začali v prosinci a na začátku to pro mě byla opravdu velká výzva. Nevěděla jsem, jak se připravovat na aktivity pro různé věkové skupiny a různé úrovně angličtiny. Nevěděla jsem ani, jaké strategie používat k tomu, aby studenti více mluvili a jak usilovat o co nejmenší můj vlastní TTT (pozn. autora teacher talking time = množství času, kdy mluví učitel). A nyní sice stále nemohu říci, že jsou přípravy a vedení workshopu snadné, ale už jsem se toho opravdu hodně naučila. Díky každodenní praxi, týmové spolupráci s ostatními dobrovolníky a pochopitelně díky radám našich tutorů se cítím čím dál komfortněji a sebevědoměji, a to jak při přípravě na workshopy, tak během jejich realizace.

V tomto projektu je hlavní náplní aktivit pro dobrovolníky příprava a realizace workshopů v hodinách anglického jazyka pro žáky ve věku od 8 do 18 let. Není to tedy snadný projekt a ani snadný úkol, a to nejen pro dobrovolníky, ale také pro jejich tutory a v neposlední řadě pro člověka, který celý projekt řídí - ředitele neziskové organizace. A tak jsme se neopomenuli zeptat také jeho.

Pavel (42 let, ředitel neziskové organizace, aktivní na poli práce s mládeží a taktéž ředitel stavební firmy)

Při svém probíhajícím studiu vysoké školy zaměřené na aplikovanou psychoterapii jsem zjistil, že jeden z mých životních smyslů je bojovat s obtížemi. Před zahájením projektu jsem si ale nedovedl představit, s jakými problémy se v reálu budu muset vypořádat. Ať již to byl náhlý odjezd jedné dobrovolnice, který nám způsobil nejen organizační potíže, ale také finanční ztrátu, anebo zjištění, že převod finančních prostředků z eurového účtu organizace na eurový účet dobrovolníků musí proběhnout tak, že „naše“ EURA jsou směněna s poplatkem do českých korun, v korunách přeposlány přes ulici do druhé banky a tam opět s poplatkem převedeny na EURA. Jedna z nepříjemností také je, že získaný grant od Evropské komise nedovoluje použít finanční prostředky na krytí kurzové ztráty mezi EUR a českou korunou. Pro neziskovou organizaci, která byla finančními okolnostmi donucena se vzdát i vlastní kanceláře, je obtížné sehnat spolufinancování z jiných grantových zdrojů. I přes tyto nepříznivé podmínky však náš tým práce s mladými naplňuje a obohacuje. Jeden z nejvíce nabíjejících zážitků je vidět mladé dobrovolníky, jak se dokáží pod naším vedením zhostit svěřených úkolů. To nám všem přináší velkou radost a uspokojení z práce. “

A slovo na závěr? Poselství? Jedna věta?

Těší nás, že do škol přinášíme angličtinu, multikulturalitu a toleranci mezi národnostmi, a ještě více nás těší, že žáci i spolupracující pedagogové a ředitelé škol toto vítají a oceňují. Díky této zkušenosti mám možnost na sobě zažít, co doopravdy znamenají a co je posláním neziskových organizací, jakožto základních stavebních kamenů vyspělé občanské společnosti. Tímto se mně samotnému připomíná odkaz Václava Havla.“  

Za poskytnutý rozhovor všem děkujeme a rozhodně přejeme mnoho sil do dalších měsíců a radosti z dobře odvedené práce.

 

http://www.aimatsupport.eu