Zpověď dobrovolnice Olympijských her v Londýně

Již více než 12 let žiji v zahraničí a momentálně bydlím v Londýně. I když jsem dost zaneprázdněná (pracuji jako právnička pro britský dozor finančního trhu FSA a jsem vdaná), tak se velice ráda zapojuji do dobrovolnických činností, které jsou blízké mému srdci. Letos jsem měla unikátní šanci stát se na dobrovolné bázi součástí Olympijských her v Londýně.

Už v roce 2011 vypsala produkce všech olympijských ceremonií casting pro dobrovolné účinkující. Od mládí jsem se věnovala gymnastice a dodnes trénuji amatérsky balet a ve volném čase působím jako cvičitelka aerobiku. Když byl vypsán konkurz, tak jsem se přihlásila a na podzim roku 2011 jsem dostala pozvánku na první kolo výběru. Naše herecké, taneční a pěvecké talenty byly prověřovány ve filmových studiích The 3 Mills ve východním Londýně. Prvním castingem, který trval 4 hodiny a obsahoval tanec, ověření hereckých schopností, orientace v prostoru a showmanship, jsem se úspěšně prokousala. Po několika týdnech jsem byla pozvaná na další casting, po kterém mi byla udělena specifická role v otevíracím ceremoniálu Olympijských her. Jak castingy, tak nácvik, které začaly v březnu roku 2012, se odehrávaly v naprosté tajnosti a všichni dobrovolníci podepsali kontrakt o mlčelivosti ve věci obsahu našeho vystoupení.

Celkem jsme nacvičovali 300 hodin. Ze začátku o víkendech a jak se blížil začátek her, tak i ve večerních hodinách a v průběhu dne. Pro mnohé dobrovolníky to znamenalo, že si museli zařídit volno či dovolenou v práci. Nikdo z dobrovolných účinkujících nesměl zmeškat více jak dva nácviky či jeden nácvik v červnu a červenci. Spolu s porušením smlouvy o mlčenlivosti to byl důvod k okamžitému vyhazovu ze sboru účinkujících. Porušení mlčenlivosti se vztahovalo i na statusy a posty na sociálních sítích, včetně fotek. To vše bylo přísné monitorováno a trestáno – například ve finálních nácvicích, kdy se zkoušel seskok královny a Jamese Bonda, byli na základě tweetu propuštěni dva tanečníci.

Úroveň dobrovolných účinkujících byla vysoká a nebylo neobvyklé, že někdo z nich tančil ve Westendové show či jako křoví v televizní talentové soutěži Xfactor. Nacvičovalo se ve filmových studiích, pak na utajeném místě pod širým nebem a ve finále na samotném olympijském stadionu. Kvůli nevyzpytatelnému britskému počasí jsme většinu nácviku absolvovali v dešti, mrazu a větru (s výjimkou posledního týdne před zahájením a jednoho slunného májového dne). Tréninky se konaly pod vedením choreografa Kendricka Sandyho. Celou produkci osobně režíroval Danny Boyle. Měla jsem to štěstí s ním několikrát hovořit a dokonce od něj dostávat instrukce. Danny nedal na dobrovolné účinkující dopustit a dohlížel na nás skoro s až otcovským přístupem. Zkušenost spolupráce s oscarovým režisérem pro mě jako amatéra byla naprosto unikátní a dostala jsem se i do užšího výběru lidí, co s Dannym natáčeli malý film, který byl použit v průběhu představení.  S každým nácvikem jsem získávala čím dál vetší sebevědomí a už mi ani nepřišlo zvláštní, že nacvičuji představení s Dizzie Rascalem či s choreografkou, co měla v produkci otevírací ceremoniál olympijských her v Barceloně.

Na nácviky padlo mnoho víkendů, večerů a neplaceného volna z práce. I když mi u nás v kanceláři fandili a žili olympijsou atmosférou, musela jsem si na tréninky v pracovní době vybírat dovolenou. Produkce nám hradila pouze cestu metrem na trénink a zpět, pitnou vodu a na generálkách svačinový balíček. Avšak zážitek a zkušenost byly k nezaplacení. Nejen, že jsem se naučila spoustu choreografie a v podstatě získala taneční trénink zdarma, měla jsem možnost i mít slovo v tom, jak bude vypadat můj finální kostým a make up. Vystupovat před 80 000 diváky na olympijském stadionu je akce, kterou už jen tak někdy v životě nebudu mít šanci zopakovat. Cela akce mi dala neskutečné sebevědomí vystupovat na veřejnosti. Potkala jsem spoustu neuvěřitelně nadaných a zapálených lidí mezi dobrovolníky. Každý byl jedinečnou inspirací – jak už svým životním příběhem, tak už tím, jak se k ceremoniálu dostal či dostala. Díky tomu, že jsem se zúčastnila jako dobrovolník, jsem dostala i šanci hovořit s médii a poznat, jak svět médií pracuje. Automaticky jsem dostala další příležitosti jako třeba stát se součástí programu podpory sportu v deprivovaných částech Londýna či učit fitness hodiny. Certifikát podepsaný Danny Boylem a jméno a foto v oficiálním programu přijde vždy vhod a vždy mám na pohovorech a večírcích o čem mluvit. Po skončení olympiády jsem dostala děkovný dopis od Davida Camerona, v němž se zmiňuje, že inspirujeme další dobrovolníky a jsme dobrým příkladem společnosti, což mne samozřejmě vemi potěšilo.

Největším ziskem je asi to, že jsem se “nakazila” chutí dobrovolničit. Nyní věnuji volný čas neziskové organizaci STOP THE TRAFFIC, která spolu s UN propaguje boj proti obchodu s lidmi a traffickingu.