Studium na univerzitě mne naučilo mít ráda lidi

Po dokončení studií by chtěla pra­covat v neziskové sféře, ideálně v nadnárodní neziskové organizaci, a dělat tuto práci kreativním způso­bem. Třiadvacetiletá Jana Holčap­ková studuje sociální pedagogiku v posledním ročníku Fakulty huma­nitních studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Přes svůj mladý věk má za sebou spoustu odvedené práce s výsledky, na které by byl hrdý každý z nás. Nad rámec svých studijních povinností se věnuje pře­devším dobrovolnické čin osti. Po­dílí se na projektu Celé Česko čte dětem, účastní se programu Pět P, je lektorkou projektu Věda nás baví. Tím však výčet jejích aktivit zdaleka nekončí.

Vaše práce spočívá hlavně v dobrovolnické činnosti, spolupracujete s organizacemi, které po­máhají lidem, kteří to opravdu potřebují. Co vás k tomu vedlo?
O většině projektů jsem se dozvě­děla v rámci svého studia na univer­zitě. A navíc - jakmile se začnete po­hybovat mezi dobrovolníky, získáte spoustu přátel, kteří vás oslovují s dalšími nabídkami na spolupráci, a pak je těžké říkat jim „ne". Pro­jektů je spousta. Faktem ovšem je, že oblast dobrovolnictví nemá v ČR dlouhodobou tradici. Institu­ce tohoto typu u nás vznikaly až po roce 1989, a když čtu zahraniční literaturu, uvědomuji si, že v někte­rých zemích je tato oblast na daleko vyšší úrovni. Třeba v USA je dobro­volníkem každý druhý.

Z amerického modelu vychází Program Pět P, ve kterém po ně­kolik let pracujete. Oč se jedná?
Jde o preventivní program na po­moc dětem, které jsou nějakým způsobem znevýhodněny, ať už po zdravotní stránce nebo díky špat­nému rodinnému prostředí. Tyto děti mají často problém navazovat kontakty se svými vrstevníky, jsou ohroženy sociálním vyloučením, ši­kanou apod. Proto jim může velmi prospět přátelství se starším kama­rádem, v něhož mají důvěru. Dvojice jsou k sobě přiřazovány na základě psychotestů. „Velký kamarád" se pak pravidelně na 2-3 hodiny v týdnu setkává s „malým kamarádem". Mo­hou si spolu povídat, hrát, sportovat, chodit za kulturou...prostě dělat cokoli, co je oba baví. Jsem vděčná za to, že jsme hned v prvním ročníku bakalářského studia na univerzitě měli přednášku o tomto projektu. Okamžitě jsem se pro něj nadchla a začala s jedním dítětem pracovat. Na Zlínsku je nás do projektu zapo­jeno asi dvacet a jsme přesvědčeni, že tato práce má smysl.

Chodíte i do zlínské nemocnice číst dětem. Jak vás napadlo zapo­jit se do tohoto projektu?
Prvotní nápad vznikl na DDM Astra ve Zlíně, který' se připojil k akci Celé Česko čte dětem. Jejím smyslem bylo povzbudit rodiče, aby doma četli dětem a učili je tak vztahu li­teratuře. Ve Zlíně podobný projekt do té doby nefungoval, alespoň ne pravidelně. Proto jsme se dohodli s kolegy - opět většinou studenty humanit­ních oborů UTB - a chodíme 2x týdně na dětské oddělení v ne­mocnici, kde čteme dětem, které jsou tam hospitalizovány. Máme tam vlastní knihovničku, ze které si po dohodě s personálem vybíráme knížky. Jsme přesvědčeni, že dětem prospívá, když je na chvíli po­těšíme a ony zapomenou na svou nemoc.

Jak na vás děti reagují?
Každé čtení je jiné, s některými dětmi si musíme nejdřív popovídat nebo si zahrát nějakou hru, než je ke knížce přivedeme. Ale nakonec bývají za klidné čtené slovo velmi rády. Dostanou od nás i drobný dárek - záložku do knížky.

Dají se vaše dlouholeté zkuše­nosti z dobrovolnictví využít v běžném životě?
Určitě. Dobrovolnictví vyžaduje spoustu trpělivosti a tolerance k druhým, někdy i odříkání. Člověk si nesmí dělat ukvapené názory, nesmí odsuzovat lidi na první po­hled a musí se naučit hodnotit věci z mnoha úhlů. Já své zkušenosti, jak doufám, zúročím i ve své diplomové práci, v níž se zabývám prá­vě hodnocením dobrovolnického programu čteni dětem v nemoc­nicích. Chci mimo jiné zanechat svým následovníkům know how k této aktivitě.

Vaše mimoškolní aktivity jsou obdivuhodné. Pokud vím, stále jsme nezmínili všechny...
Máte pravdu. V poslední době se ze mě stala lektorka organizace Věda nás baví. Mám po jednom kroužku na základní a v mateřské škole, kde s dětmi hravou formou děláme vědecké experimenty. Beru to jako příležitost získat prak­tické zkušenosti z práce s dětmi.

A jaký je váš zatím poslední projekt?
Momentálně se soustředím na studium jazyků, protože po­jedu v rámci Erasmu+ na dobrovolnickou stáž do Itálie, kde budu po dobu devíti měsíců pracovat se se­niory v domově důchodců. Půjde o pomoc při běžných činnostech, při rehabilitacích, ale také o orga­nizováni jejich volného času. Moc se těším, je to pro mě velká výzva.

*********************************

Bc. Jana Holčapková0
 Narodila se roku 1991 ve Zlí­ně, kde stále bydlí.
Studovala na gymnáziu ve Zlíně.
Na Fakultě humanitních stu­dií UTB ve Zlíně absolvovala bakalářské studium v oboru sociální pedagogika.
Nyní studuje poslední roč­ník magisterského studia ve stejném oboru.
Podílí se na projektu Celé Česko čte dětem
Funguje jako dobrovolnice v programu Pět P od roku 2010.
Spolupracuje s organizací Lékaři bez hranic.
Pracuje jako dobrovolnice na olomouckém festivalu Fimfárum, jehož hlavním cílem je setkávání lidi s po­stižením i bez.
Je svobodná.