Studium na univerzitě mne naučilo mít ráda lidi
Rozhovor s neuvěřitelně aktivní dobrovolnicí, slečnou Janu Holčapkovou, studentkou 5. ročníku Fakulty humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, přinesl časopis Okno do kraje, magazín Zlínského kraje, únor 2015, autor článku: Jana Brázdilová

Po dokončení studií by chtěla pracovat v neziskové sféře, ideálně v nadnárodní neziskové organizaci, a dělat tuto práci kreativním způsobem. Třiadvacetiletá Jana Holčapková studuje sociální pedagogiku v posledním ročníku Fakulty humanitních studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Přes svůj mladý věk má za sebou spoustu odvedené práce s výsledky, na které by byl hrdý každý z nás. Nad rámec svých studijních povinností se věnuje především dobrovolnické čin osti. Podílí se na projektu Celé Česko čte dětem, účastní se programu Pět P, je lektorkou projektu Věda nás baví. Tím však výčet jejích aktivit zdaleka nekončí.
Vaše práce spočívá hlavně v dobrovolnické činnosti, spolupracujete s organizacemi, které pomáhají lidem, kteří to opravdu potřebují. Co vás k tomu vedlo?
O většině projektů jsem se dozvěděla v rámci svého studia na univerzitě. A navíc - jakmile se začnete pohybovat mezi dobrovolníky, získáte spoustu přátel, kteří vás oslovují s dalšími nabídkami na spolupráci, a pak je těžké říkat jim „ne". Projektů je spousta. Faktem ovšem je, že oblast dobrovolnictví nemá v ČR dlouhodobou tradici. Instituce tohoto typu u nás vznikaly až po roce 1989, a když čtu zahraniční literaturu, uvědomuji si, že v některých zemích je tato oblast na daleko vyšší úrovni. Třeba v USA je dobrovolníkem každý druhý.
Z amerického modelu vychází Program Pět P, ve kterém po několik let pracujete. Oč se jedná?
Jde o preventivní program na pomoc dětem, které jsou nějakým způsobem znevýhodněny, ať už po zdravotní stránce nebo díky špatnému rodinnému prostředí. Tyto děti mají často problém navazovat kontakty se svými vrstevníky, jsou ohroženy sociálním vyloučením, šikanou apod. Proto jim může velmi prospět přátelství se starším kamarádem, v něhož mají důvěru. Dvojice jsou k sobě přiřazovány na základě psychotestů. „Velký kamarád" se pak pravidelně na 2-3 hodiny v týdnu setkává s „malým kamarádem". Mohou si spolu povídat, hrát, sportovat, chodit za kulturou...prostě dělat cokoli, co je oba baví. Jsem vděčná za to, že jsme hned v prvním ročníku bakalářského studia na univerzitě měli přednášku o tomto projektu. Okamžitě jsem se pro něj nadchla a začala s jedním dítětem pracovat. Na Zlínsku je nás do projektu zapojeno asi dvacet a jsme přesvědčeni, že tato práce má smysl.
Chodíte i do zlínské nemocnice číst dětem. Jak vás napadlo zapojit se do tohoto projektu?
Prvotní nápad vznikl na DDM Astra ve Zlíně, který' se připojil k akci Celé Česko čte dětem. Jejím smyslem bylo povzbudit rodiče, aby doma četli dětem a učili je tak vztahu literatuře. Ve Zlíně podobný projekt do té doby nefungoval, alespoň ne pravidelně. Proto jsme se dohodli s kolegy - opět většinou studenty humanitních oborů UTB - a chodíme 2x týdně na dětské oddělení v nemocnici, kde čteme dětem, které jsou tam hospitalizovány. Máme tam vlastní knihovničku, ze které si po dohodě s personálem vybíráme knížky. Jsme přesvědčeni, že dětem prospívá, když je na chvíli potěšíme a ony zapomenou na svou nemoc.
Jak na vás děti reagují?
Každé čtení je jiné, s některými dětmi si musíme nejdřív popovídat nebo si zahrát nějakou hru, než je ke knížce přivedeme. Ale nakonec bývají za klidné čtené slovo velmi rády. Dostanou od nás i drobný dárek - záložku do knížky.
Dají se vaše dlouholeté zkušenosti z dobrovolnictví využít v běžném životě?
Určitě. Dobrovolnictví vyžaduje spoustu trpělivosti a tolerance k druhým, někdy i odříkání. Člověk si nesmí dělat ukvapené názory, nesmí odsuzovat lidi na první pohled a musí se naučit hodnotit věci z mnoha úhlů. Já své zkušenosti, jak doufám, zúročím i ve své diplomové práci, v níž se zabývám právě hodnocením dobrovolnického programu čteni dětem v nemocnicích. Chci mimo jiné zanechat svým následovníkům know how k této aktivitě.
Vaše mimoškolní aktivity jsou obdivuhodné. Pokud vím, stále jsme nezmínili všechny...
Máte pravdu. V poslední době se ze mě stala lektorka organizace Věda nás baví. Mám po jednom kroužku na základní a v mateřské škole, kde s dětmi hravou formou děláme vědecké experimenty. Beru to jako příležitost získat praktické zkušenosti z práce s dětmi.
A jaký je váš zatím poslední projekt?
Momentálně se soustředím na studium jazyků, protože pojedu v rámci Erasmu+ na dobrovolnickou stáž do Itálie, kde budu po dobu devíti měsíců pracovat se seniory v domově důchodců. Půjde o pomoc při běžných činnostech, při rehabilitacích, ale také o organizováni jejich volného času. Moc se těším, je to pro mě velká výzva.
*********************************
Bc. Jana Holčapková0
Narodila se roku 1991 ve Zlíně, kde stále bydlí.
Studovala na gymnáziu ve Zlíně.
Na Fakultě humanitních studií UTB ve Zlíně absolvovala bakalářské studium v oboru sociální pedagogika.
Nyní studuje poslední ročník magisterského studia ve stejném oboru.
Podílí se na projektu Celé Česko čte dětem
Funguje jako dobrovolnice v programu Pět P od roku 2010.
Spolupracuje s organizací Lékaři bez hranic.
Pracuje jako dobrovolnice na olomouckém festivalu Fimfárum, jehož hlavním cílem je setkávání lidi s postižením i bez.
Je svobodná.