Projekt GreenLife Sumatra

Publikováno 18. 12. 2016 | Martina Folcova

Přejete si také někdy prožít dovolenou ve společnosti naší planety? Já to udělala. Přihlásila jsem na GreenLife, koupila letenku, sbalila parťáka na cesty a vydala se do neznáma.

deštný prales

Pobyt na GreenLife vyšel asi na šest tisíc a letenka okolo osmnácti. Se čtyřmi dalšími dobrovolníky jsme se domluvili na setkání konkrétní den a hodinu v Medanu na letišti. Se dvěma z nich jsem se šťastnou náhodou potkala už den před tím při příletu, takže jsem nemusela v Medanu přenocovat sama.

Společně jsme si najali auto a vyrazili do nejvzdálenější vesničky od civilizace směrem k národnímu parku Gunung Leuser. Naším cílem bylo Batu Katak. Kde nás očekávali místní zapojení do projektu. Mladí kluci byli připraveni nám za malý peníz pomoct s batohy do tábora nad vesničkou a my jsme se naivně těšili, že budem mít aspoň volné ruce k focení. Cesta do tábora vedla vesměs vzhůru nejprve kaučukovým hájem, pak džunglí a nakonec korytem lehce rozvodněné řeky. Tábor GreenLife je v samém srdci pralesa na okraji národního parku. Cestu k němu jsme prošli s překvapenými výrazy a s foťáky bezpečně uloženými v rukách vysoko nad hlavou. Tábor GreenLife jsou dřevěné chatky, dvě kadibudky a řeka místo koupelny. Ve dne vás ze stromů pozorují giboni a když se večer setmí je doopravdy tma. Taky když prší, je skutečný slejvák a když džungle ráno vstává je to neskutečný rachot. To všechno je GreenLife.

A co se tady vlastně děje? 

Milan se Zuzkou se rozhodli zkoupit pozemky okolo národního parku, aby pomohli jeho zachování. Hranice národního parku nemají řádné označení. Není tu plot, ani zeď, žádná fyzická hradba. Když překračujete hranici do národního parku, potkáte jen malý kámen natřený na bílo s modrou značkou NP GL (Národní park Gunung Leuser). A tak jediné, co stačí udělat, když chcete zvětšit svůj pozemek vedle parku o nějaký ten kilometr, je posunout kamenem. Když hranice nehlídají sami Indonésani, je tu možnost zkoupit pozemky okolo hranic parku, hlídat si pak už svoje hranice a tím i zajistit neubývání Gunung Leuser. Vrátit tak trochu převahu přírodě a odebrat ji od pěstování palmy olejné a kaučuku. Na GreenLife jde o navrácení džungle do původního stavu. O životní prostředí se stará ekosystém, vy jen pomáháte.

Střežíte, aby ekosystém nebyl vyrušován ve svojí práci. Hlídáte hranice, aby se sami o sobě neposouvaly, kam nemají. Vyskytujete se v lese, abyste omezili výskyt někoho jiného, např.: pytláků. Chodíte také na protipytlácké hlídky. Zuzka s Milanem spolupracují s profesionálním rangerem z národního parku, který vás učí vidět stopy po pytlácích, nastražená oka a jiné pasti. Zároveň sbíráním pastí nebo jejich znehodnocováním, vysekáváním a udržováním stezek, zanecháváte sami stopy. Pytláci se budou od vašich stop držet dál a pro zvířata je bezpečnější potkat vaše stopy než stopy pytláků. Vysekávání cest má také jiný účel. Pokud máte stezku čistou, můžete se pralesem pohybovat tiše, aniž byste život v něm nějak zvlášť rušili.

Jak lidé neprospívají:

Pytláctví je tu každodenním problémem. Zdejší lesy jsou bohaté mají bohatou faunu, co se týče ptačího nebo opičího světa. Najdeme tu i pár ohrožených druhů, mezi nimi tygr sumatérský, orangutan nebo nosorožec. Loví se ptactvo na okrasu do klícek před domky, opice jako domácí mazlíčci, malý savci pro kožešinu a v neposlední řadě na vývoz do zahraničí pro využití v moderní tradiční čínské medicíně.

Domorodci se o tuto problematiku moc nestarají nebo stojí na straně pytláků. Pro část z nich je pytlačení obživou a další část se zas nemůže dočkat na vymření tygra v blízkosti jejich obydlí. Jiná část pracuje na plantážích, ať už na kaučukových nebo s palmou olejnou. A nic nevědí o tom, že palma olejná dokáže za třicet let svého života vysát z půdy úplně všechny živiny, takže kolem ní nic dalšího nedokáže růst a taky až umře ona, nic dalšího tam ještě dlouho neporoste. Až palmy, kterých je Sumatra plná odemřou, zbude tam jen planina. Tomu se snaží GreenLife předejít, aspoň záchranou národního parku a části pralesa okolo. Mezi domorodými se GreenLife pokouší šířit osvětu, vzdělávat je. Pomáhají jim řešit problémy i z jejich úhlu pohledu. Z několika pytláků se stali rangeři a Zuzka s Milanem nabízejí finanční náhradu za dobytče zabité tygrem, aby farmáři nepřicházeli o svou obživu.

Odměnou nám je postupné navrácení pralesa k životu

Výuce o pralese předchází poznání. Spoustu věcí se účastníci GreenLife naučí od domorodých rangerů a spoustu se toho dozvědí například z fotopastí. Instalace fotopastí a sběr dat z nich je také náplní práce dobrovolníků na GreenLife. Po pralese nehledáte jen stopy pytláků ale také stopy zvířat. Za mojí účasti jsme první den objevili stopy divokých prasat. Což znamenalo, že se ekosystém dostal ve svojí práci tak daleko, že se do údolí vrací i větší zvířata, typu divoké prase. Prase je dobrou kořistí pro tygra, když bude mít co lovit přesune se sem taky a o to jde. Poslední den mého pobytu, takže asi za deset dní, se na jedné z fotopastí objevil parádní snímek tygra sumatérského. Lehl si před kameru, zhluboka oddychoval, podíval se přímo do fotopasti, chvíli si odpočinul a pokračoval dál ve své cestě.

A my jsme konečně cítili, že všechno to prodírání se pralesem, mokré nohy od brodění se potoky a řekami, sundávání pijavic a vedro, stálo za to. Jak se museli cítit zakladatelé GreenLife Zuzka a Milan, to si ani představit nedokážu. Ostatně můžete se jich na to optat i sami a nemusíte ani letět až do Indonésie. Část roku přednášejí o svém projektu na českých školách, v kulturních domech a divadlech. 

Na záběru z fotopastí a na informace o celém projektu můžete podívat na tomto videu: