Příběh se šťastným koncem
Příběh, který potěší - o prospěšném vlivu dobrovolníka Programu Pět P v jednom východočeském městě na jeho mladšího kamaráda napsala koordinátorům programu Pět P chlapcova matka.
Dobrý den,
slíbila jsem, že Vám napíši pár slov o přátelství mého syna K. a dobrovolníka J. Dlouho jsem si lámala hlavu, jakou formou to napsat a nakonec jsem se rozhodla, že to zkusím podat jako dopis.
Takže jak víte, můj syn K. měl ve škole problémy se šikanou. Obrátila jsem se proto o radu a pomoc na Pedagogicko-psychologickou poradnu. A tam, díky Vám a Vaší bezchybné volbě, se syn seznámil s dobrovolníkem J.
J. je opravdu skvělý kluk a z mého pohledu dal synovi strašně moc. Vzal ho s sebou na lezeckou stěnu, byli v
bazénu, v IQ parku, na sjezdovce, kde ho učil jezdit na snowboardu, ale nejlepší a pro syna nejdůležitější bylo to, že si na něj udělal čas a vymýšleli spolu i "malé a jednoduché" akce. Ty měly pro mého syna největší přínos - naučil se sám jezdit vlakem, autobusem, poradí si i v nečekaných a neplánovaných situacích. Dobrovolník vymýšlel úžasné aktivity - sázeli česnek po celé zahrádce a čekali, kde vyroste, jezdili na kole, vedl syna se zavázanýma očima k seníku, kde potom skákali do hromady sena, chodili do lesa, kde spolu bojovali dřevěnými zbraněmi - takové ty správné klukoviny. Ale taky spolu zasadili strom, J. sám připravil a vyrobil synovi narozeninový dort a dal mu překrásnou knihu. Vařili spolu i J. sám pro syna oběd.
Syn byl nejistý ve svém vztahu ke spolužákům, k otci, ke kamarádům... A nepomohlo mu ani to, že jeho starší bratr ho od sebe odháněl a choval se k němu spíš jako rodič, stále se ho snažil vychovávat - i přes mé domlouvání.. Jakmile starší bratr zjistil, že má syn dobrovolníka J., jeho postoj se částečně změnil. Je teď vstřícnější, bere bráchu víc jako sobě rovného, což mě hodně těší.
Syn má teď i mnohem víc kamarádů ve škole a zdá se, že i jistější pozici v kolektivu. Je sebevědomější a samostatnější. Doufám, že i pro dobrovolníka mělo toto přátelství nějaký přínos, že se se synem cítil dobře a těšilo ho se s ním setkávat.
Já osobně věřím, že klukům jejich přátelství vydrží i do budoucna, že zůstanou v kontaktu a třeba si spolu čas od času někam vyrazí.
Moc děkuji vám i Ped.-psych. poradně, ale především dobrovolníkovi J. za to, že se k tomuto projektu postavil tak zodpovědně a nenechal syna bojovat samotného.
S pozdravem J. K.
