Příběh dobrovolnice Ilony Zárubové

Dobrovolníkem jsem se stala již před lety, při zapojení se do akce, kterou pořádala Nadace o2 v naší firmě, a to byl výlet s dětmi z dětského domova. Byl to pro mě tak silný zážitek, že jsem se dobrovolnictví začala věnovat pravidelně, děti si oblíbila a dle jejich chování soudím, že i ony mě, neboť to, že se mi svěřují s jejich holčičími a klukovskými starostmi i radostmi, že mi volají a píší během roku, považuji za svůj dobrovolnický úspěch.

 V dětských domovech žijí děti, o které se nemohou nebo nechtějí starat jejich rodiče či příbuzní. I když dospěláci, kteří zde pracují, mají vesměs kladný vztah k dětem a dělají svou práci rádi, nemohou se často dětem věnovat zcela podle jejich individuálních potřeb, neboť mají na starosti vždy celou „rodinku" dětí. Právě tady nastupujeme my, dobrovolníci, a věnujeme se dětem individuálně. Mám radost, když mi Tomášek z dětského domova svěří své klučičí tajemství a stejně tak vítám, když mi Stella z další „rodinky“ dětí vypráví o svých prvních zážitcích s láskou. Cítím se potřebná a děti mi svou náklonností potvrzují, že to, co dělám, dává smysl. Například na jedné z našich společných akcí, které bych nazvala víkendy vzájemného souznění, jsem se přesvědčila, že to, co dáváme my dětem - možnost pocítit jejich vlastní jedinečnost, individualitu, umějí dávat i ony stejnou měrou nám, dospělým: na tomto víkendovém výletě do moravské Lednice s námi byl i kolega, který se po rozvodu cítil sám. Spontánnost dětí, jejich síla a někdy pěkně zamotaný osud mu umožnily nový pohled na život, kolega svůj přístup změnil, začal se znovu smát a dnes je z něj platný pravidelný dobrovolník.

Do dobrovolnicví se mi podařilo zapojit i další kolegy, a to i do akcí, které jsou pořádány ve spolupráci se sdružením Lékořice. Pravidelně se zúčastňujeme dobrovolnických dnů – pracovních sobot - například v Thomayerově nemocnici v Krči, kde společně pomáháme upravovat prostory na jednotlivých odděleních a v přilehlám areálu. Vykonáváme potřebné práce jako třeba natírání zábradlí na novorozeneckém oddělení nebo laviček na zahradě. Jindy zase navštěvujeme stařenky a stařečky v léčebně dlouhodobě nemocných, pomáháme jim vyplňovat volný čas a osvěžovat tím jejich mysl. Naposledy jsme s nimi vyráběli drobné dárky pro jejich blízké.

V posledních letech se naše firma zapojuje do projektu Mezinárodní den dobrovolnictví. Právě tento den se mohou zaměstnanci ve všech zemích skupiny Telefónica zúčastnit akce, která okolnímu světu ukáže, čeho můžeme jako firma, jeden velký tým, dosáhnout. Změnit svět k lepšímu, to je hlavní myšlenka této akce.

Letos pomáhalo při Mezinárodním dobrovolnickém dni Telefonica O2 téměř šest set našich kolegyň a kolegů na osmnácti místech po celé České republice. Já osobně jsem strávila den v dětském domově v Pyšelích u Benešova a pomáhala společně s kolegy malovat chodby a kuchyň v tomto domově, jiní se zapojili do údržby místní zahrady.

Já sama pak „dobrovolničím“ od roku 2007 ještě v dětském domově Lipová u Šluknova - jezdím za dětmi, pořádáme s nimi výlety a nejrůznější sportovní akce. S tímto dětským domovem jsem se zapojila i do soutěže pro zaměstnance O2 - Grant Nadace 02, kde jsme byly úspěšní a získali finance na vybudování krásného hřiště a obnovu zařízení dětských pokojů. Podnikli jsme s dětmi i výlet do pražské ZOO.

Dobrovolnictví mně dává možnost zažít nevšední zážitky a dobrý pocit z toho, že mohu být prospěšná tam, kde je to třeba. Nebýt nadace naší firmy, nevěděla bych vůbec, že je něco takového možné. Stejně tak by byli ochuzení i mí kolegové, které jsem do Nadace „přivedla“ jen svým vyprávěním o aktivitách s ní. Zúčastnili se jednou, podruhé - a stali se z nich pravidelní dobrovolníci.

******************************************************

Příběh je převzat ze sborníku Dobrovolníci mění svět - sborník příkladů dobré praxe, vydal Národní institut dětí a mládeže MŠMT 2011

Pokud vás zajímají další příběhy dobrovolníků, nabízíme celý sborník ke stažení zde.