Požičaj mi nádej, dvakrát ti ju vrátim späť
Páteční odpoledne. Projíždím rušným městem v našem starém autě a do rytmu písničky klepe pevně utáhnutý výfuk ke karoserii vozu. Lidi spěchají na víkend. Někdo na chatu, někdo na prázdniny k babičce a někdo možná do práce. Já do práce nechodím. Přesto mám docela dlouhé směny. Starám se o syna s postižením, ale dneska má službu tatínek. Je totiž pátek a já trávím odpoledne s lidmi, kterým předávám naději.
Vy neznáte tu písničku od Miro Žbirky? Poslouchala jsem ji jeden čas stále dokola. To když jsem seděla u nemocniční postele našeho Jakuba a čekala na dobrovolníka z Lékořice. Paní v bílém triku, s růžovým nápisem LÉKOŘICE. Jen díky ní jsem si mohla dovolit vypít kafe, dát sprchu. Její ruka mě držela, když žádná jiná nebyla. Denně mi nosila štěstí, malé zázraky v podobě úsměvu, povídání a tolik potřebného pohlazení, byť jen pohledem. Nosila mi naději, že bude líp. Každý z nás totiž potřebuje naději.
Páteční odpoledne. Projíždím městem, oblečena v modrém triku. Když jdu z nemocnice, nechám si oblečené tričko dobrovolníka. Jsem totiž hrdá na ten nápis a kdybych mohla, řvu to hlasitě i pro lidi z chodníků a obchodů. Jsem dobrovolník v Příbramské nemocnici a jsem na to pyšná. Věnuji svůj čas lidem, kteří ho potřebují. Hrála jsem s jednou paní dvě hodiny karty, s jinou jsem hodinu mlčela a držela ji pevně za ruku, taky jsem jednou dlouhý čas poslouchala zajímavé povídání o létání po celém světě. Je to zvláštní, celý život létáte v oblacích, máte vše, co chcete mít a pak vám přinese úsměv někdo, kdo jezdí k moři busem, ale taky má všechno, co chce mít...
Dobrovolnictví je potřeba dělat srdcem, touhou, vnitřní silou. Tohle není o penězích, prestiži a závodech „kdo víc a dál a nejlíp“. Tohle je o lidech. Když sedím na naší dobrovolnické supervizi a kolem mě dalších deset bláznů (protože moje kamarádka říká, že „jen blázni v týhle době dělaj něco zadarmo a pravidelně“), jsem si jistá, že sedím ve správný čas na správném místě.
Dobrovolníka nepoznáte na první pohled. Třeba u nás je dobrovolníkem kluk, co vypadá, že právě vypadl ze stránek módního časopisu. Je krásný, chytrý, vtipný – a je dobrovolník. Ale ono to tak prostě má být. Ten, kdo nosí dobro, tak se zákonitě stává krásným, chytrým a vtipným. Já jsem také taková :-).
Přeji všem, kteří se dostanou do slepé uličky, aby našli svého dobrovolníka, který jim přinese naději. A nezapomeňte text té písničky - požičaj mi nádej, dvakrát ti ju vrátim späť.
Autor: Marie Molková - Hromča
zdroj: http://www.adam.cz/clanek-2016080012-pozicaj-mi-nadej-dvakrat-ti-ju-vratim-spat.html
