Od dobrovolnictví k vlastní neziskové organizaci
Příběh dobrovolníka Pavla, letos čerstvého čtyřicátníka, manažera ve stavební firmě, táty 2 vlastních a 3 vyženěných dětí, studenta vysoké školy, běžce maratonce a především dobrovolníka. Že to je na jednoho chlapa až příliš?
Píše se rok 2013 a Pavel se rozhodne změnit svůj život, alespoň tedy trochu. Svou práci po 15ti letech zná do detailu a zbývá mu trocha volného času. Co s ním? Jaké další sny si plnit? Jak vlastně naplnit vlastní život?
„První, co jsem si řekl, bylo, že bych si mohl splnit dávný sen a začít se učit anglicky. A tak jsem se pustil do mezinárodních vod, krůček po krůčku, s paní učitelkou, která sama o sobě byla pěkně mezinárodní (smích). A nejen to. K mému ziskovému profesnímu působení pěkně kontrastovala svým neziskovým původem. A tak se hodiny angličtiny často točily okolo nezisku, práci a životě v něm…. A dobrovolnictví.“ Říká o svých prvních krůčcích měnících mu od základu život Pavel.
Neuběhl totiž ani rok, a Pavel cítil volání z dáli, nebo spíše volání z dobrovolnictví.
A tak hledal. Kde by mohl pomoci? Co by mohl dělat? Jak si plnit další sny a přitom být potřebným?
„Dozvěděl jsem se o projektu Evropské dobrovolné služby a přišlo mi, že je to to pravé pro mě. Možnost podílet se na růstu mladých lidí, být jejich mentorem, průvodcem. A tak jsem hned vplul do tohoto světa skrze šestici mladých zahraničních dobrovolníků, kteří přijeli na jeden rok do naší země.“
Pavel však chtěl ještě víc :)
„Ano (smích). Nějak jsem se do toho položil. Tedy jsem v průběhu minulého a letošního roku absolvoval řadu sebepoznávacích a vzdělávacích kurzů včetně přípravy na supervizní výcvik a – úspěšně jsem složil přijímací zkoušku ke studiu sociální práce. Tedy od září mě čekají, věřím, krásné galeje.“
Neuplynuly ani tři roky od chvíle, kdy se Pavel začal učit anglicky a hle, je zde dobrovolník, úspěšný trojitý maratonec a …. ?
„Začátkem léta jsem založil neziskovou organizaci AIM AT SUPPORT, z.ú.. Mým cílem, tedy cílem a posláním této organizace, je stručně řečeno pomáhat českým i zahraničním mladým růst, objevovat sám sebe a to vše propojovat se svým současným či budoucím pracovním světem.“
A na závěr?
„Před třemi lety se mi změnil život. Zcela a zásadně. Na mnoha, resp. téměř všech rovinách. A jsem za to moc rád. Za svou odvahu tyto všechny změny udělat. Nebylo to snadné, ale cítím, že se vracím ke svým kořenům, ke svým přáním, které jsem měl, když jsem sám byl mladý (smích), k tomu, co jsem chtěl dělat a nedělal. A teď cítím, že chci zprostředkovat tento zážitek i druhým a mladým dopomoci jít vlastní cestou dříve, než jsem šel já sám. Moci objevit, co chtějí v životě dělat, kde a s kým.“
Děkujeme Pavlovi za jeho otevřenost a chuť se podělit se čtenáři a přejeme hodně energie a mladých, kteří si přijdou pro zkušenost, radu a podporu.
