Naše cesta k programu 3G – TŘI GENERACE
Co nás vedlo k tomu, že jsme začali s realizací programu 3G? Přečtěte si naše dva příběhy.
V roce 2016 se naše dobrovolnické centrum INSTAND rozhodlo začít v Karlovarském kraji realizovat program 3G – doslova TŘI GENERACE. Program funguje na principu přátelského vztahu dítěte s jedním dospělým dobrovolníkem starším 50 let a společném trávení volného času jedno odpoledne v týdnu. Může se jednat i o hlídání, doučování či doprovod menšího dítěte ze školy, na kroužky apod. 3G funguje od roku 2011 a jeho koordinátorem je HESTIA – Centrum pro dobrovolnictví, které samo provozuje středisko v Praze a zároveň koordinuje ostatní střediska v České republice (Jičín, Kroměříž, Opava, Ústí nad Labem, nově Františkov nad Ploučnicí, Kadaň, Olomouc a Karlovy Vary).
Na konci roku 2015 mi napsala koordinátorka dobrovolnického centra ze sousedního kraje, jestli bychom se nechtěli zapojit do programu 3G, který je realizován v jiných krajích. O programu jsem již slyšela na konferencích věnujících se dobrovolnictví a vzhledem k tomu, že realizujeme dobrovolnický program pro seniory, máme k této problematice blízko. Začala jsem si blíže pročítat informace k programu a postupně mi to začalo vše do sebe zapadávat. Ráda bych se s Vámi podělila o dva příběhy, které mě vedly k tomu, že jsme se do programu 3G pustili.
Příběh první
Od roku 2015 realizujeme dobrovolnický program pro seniory. Vše začalo tak, že sama jedna seniorka vymyslela, že by bylo dobré, kdyby za nimi do pečovatelského domu někdo docházel a ve skupince několika seniorů spolu hráli hry, povídali si, chodili na procházky, dozvídali se nové věci apod. Seniorka dříve organizovala společná setkání seniorů, kde si dali něco dobrého a popovídali si. V posledních letech ale v domě bohužel nic podobného neprobíhalo, každý zde bydlel ve své domácnosti a společně se vídali maximálně jen na chodbách. To se změnilo naší dobrovolnickou činností, která zde funguje již druhým rokem.
Uvědomila jsem si mezigenerační přínos dobrovolnictví
Dobrovolníci dochází pravidelně každý týden do pečovatelského domu a ve skupince 5 – 8 seniorů hrají společenské hry, povídají si, popíjí čaj a kávu, a když je hezky, hrají venku petanque. Sama dobrovolnice k tomu říká: „Dobrovolnictví mě nadchlo, baví mě to. Těší mě, že jsou šťastní a vděční za ten čas, který s nimi trávíme.“ A právě tady jsem si uvědomila i mezigenerační přínos, kdy dobrovolníci, kteří jsou často mladšího věku, se dostanou k věcem, které už je nikdo neučil, např. háčkování, pletení apod. Zároveň si vyslechnou neskutečné historky. A senioři zase využívají kreativitu a akčnost dobrovolníků a své nabyté zkušenosti a vědomosti. Nechtějí být pouze „pasivním příjemcem“ něčeho. Jsou nadšení, když za nimi přijde někdo mladý. Oni mu mohou předat své moudro a on jim zase ukáže nové věci.
Příběh druhý
Jednoho dne se na mě obrátila paní, že by měla zájem o dobrovolnictví u seniorů a ráda by zapojila i svého devítiletého syna Davida. Bylo to poprvé, kdy do dobrovolnictví někdo chtěl zapojit i své děti. S paní jsem se sešla a ona mi začala vyprávět, co jí vedlo k tomu, že se na nás obrátila.
„Chybí nám babička…“
Původně nepochází z Karlových Varů, přestěhovala se sem z východních Čech. Jednu babičku tedy mají na druhé straně republiky a druhé prarodiče ze strany manžela až za hranicemi, ve Francii. Chybí jim tedy babička a děda, se kterými by David trávil čas. David je velice chytrý a na to, že chodí do 3. třídy, rád mastí karty a hraje šachy. Jeho maminka mi také sdělila: „Byla bych ráda, kdyby si David vybudoval hezký vztah ke starým lidem, a přeci jen k tomu nemá moc příležitostí.“
Děti rozzářily babičky v domově pro seniory
Byla jsem z takového zájmu nadšená a ihned jsem oslovila domov pro seniory v Karlových Varech. Ti neváhali a souhlasili, netrvalo dlouho a dobrovolnice se se svým synem vydala do domova. Ze začátku se museli se seniory vzájemně trochu oťukat a zjistit, co by koho bavilo. Postupem času se čím dál tím více poznávali a našli společná témata a zábavu. Dneska už mastí karty, hrají hru Bang, kterou senioři vůbec neznali. Velice si oblíbili hru na paměť - město, jméno, zvíře… A představte si, že už jim v ní babičky daly několikrát na frak! Nyní dochází dobrovolnice se synem Davidem do domova pro seniory pravidelně dvakrát za měsíc. Občas také sebou vezme čtyřletou dcerku. Její šibalský úsměv babičky rozzáří a ty ji neřeknou jinak než princezno.
Tyto dva příběhy započaly naší cestu programem 3G, jsme teprve na začátku, ale věřím, že takových příběhů bude jen přibývat.
Pokud Vás program 3G zaujal a rádi byste třeba někdy tady četli svůj příběh, neváhejte a kontaktujte mě na trutnovska@instand.cz
Kdo by se chtěl dozvědět více o programu 3G a samotném dobrovolnictví, přijďte na konferenci „Dobrovolnictví a mezigenerační vztahy“. Více informací na: http://www.hest.cz/cs-CZ/aktualne/hestia-a-klub-unesco-kromeriz-porada-16-rocnik-konference-o-dobrovonictvi
