Maminka - Příběh dobrovolnice Pavly Tesařové

Jako maminka malých dětí jsem přemýšlela, jak smysluplně využít čas na mateřské dovolené. Snažila jsem se (a stále se snažím) co nejvíce věnovat mým dětem, ale zároveň jsem nechtěla být izolovaná od okolního světa. Proto jsem spolu s dalšími dvěma maminkami z Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Teplé v březnu roku 2007 v rámci tohoto sboru založila mateřské centrum. Byla nám zde poskytnuta částečně vybavená místnost ke společnému setkávání. Jedna rodina nám věnovala různé hračky pro děti, s maminkami jsme ještě zakoupily přenosnou houpačku a skluzavku. Využívaly jsme i sborovou kuchyňku a shromažďovací místnost, takže děti se zde dostatečně vyřádily. Dobrovolníci z řad místního sboru místnosti uklízeli a také nám za nepříznivého a zimního počasí zatopili. Možnost navštěvovat mateřské centrum jsme nabídly i maminkám z našeho města, a to bez toho, zda šlo o maminky věřící či nevěřící.            

Po rekonstrukci sborového domu jsme získaly možnost pořádat mateřské centrum v malém shromažďovacím sále. V rohu místnosti máme připravený koberec, který roztahujeme před zpíváním a cvičením, přibyla zde ohrádka pro nejmenší děti, spousta nových hraček, prolézací skládací tunel, plastové stolky a židličky. Za vybrané peníze jsme nakoupily výtvarné potřeby a našimi uměleckými výtvory vyzdobily místnost.

V přípravě programu mateřského centra se s jednotlivými maminkami postupně střídáme a přizpůsobujeme si ho na míru podle našich potřeb podle toho, jak staré děti zrovna máme. Jde nám o to, aby se děti v rámci kolektivu rozvíjely po stránce osobní i sociální. Děti zde mají prostor pro hraní, maminky se mohou navzájem také svěřovat a sdílet. Přitom se všichni občerstvují přinesenými dobrůtkami.

Myšlenka mateřského centra oslovila i místní knihovnu. Jednou měsíčně jsme se maminky s dětmi scházely dopoledne v prostorách knihovny a mohly tak zpestřit program dětem a podpořit jejich zájem o knihy. V současné době se již v knihovně nesetkáváme, většina dětí totiž navštěvuje mateřskou školu (časově to nevychází). Není ale vyloučeno, že spolupráci znovu obnovíme.

Popularita rodiny jako právní instituce v dnešní době klesá. Tato situace nás maminky dovedla k pořádání tzv. „kolečkového průvodu“, který se již po čtyři roky v Teplé koná na Mezinárodní den rodiny, tedy 15. května. Zúčastnit se může každý, s kočárkem, na dětské motorce apod. První dva ročníky účastníci absolvovali průvod městem i přes nepřízeň počasí. Odměněni byli sladkostí a pamětní kartičkou. Zdálo se nám to ale nedostatečné. Další dva ročníky tedy dobrovolníci z řad rodičů a ostatních připravili pro děti zábavné hry a soutěže v místním parku. Děti se naučily poznávat různé druhy rostlin, vozily dříví na kolečku, závodily na dětských motorkách, cvičily si paměť při Kimově hře, trefovaly se míčem do branek apod. Letos se akce zúčastnilo i Sdružení dobrovolných hasičů v Teplé. Děti si mohly prohlédnout hasičský zásahový vůz a stříkat proudem vody ze džberovek na připravené plechovky.

Vím, že možnost podílet se na chodu mateřského centra není možná bez podpory mé rodiny. Manžel mě v této aktivitě podporuje, rodiče vypomáhají v případě potřeby. Také lidé z Farního sboru ČCE v Teplé jsou otevření pro potřeby mateřského centra. Udělali mezi sebou sbírku a z vybraných peněz sami vybudovali dětské hřiště na farní zahradě.  

Jsem vděčná Bohu, že tato vize mateřského centra došla naplnění. To, že tato činnost má smysl, vidím i na vlastních dětech. Na mateřské centrum se těší, rády se účastní programu. Učí se i řešit situace v kolektivu – ustoupit druhému, ale i zdravě se prosadit, pomoci, potěšit, rozdělit se. To se jen v rodině nenaučí. Mně osobně jsou odměnou veselé dětské tváře a spokojenost maminek. Když jsem před lety myšlenku založit mateřské centrum předložila ostatním maminkám, nevěděla jsem, zda se setkám s úspěchem či neúspěchem. A teď vím, že stálo za to do toho jít, angažovat se někdy i na úkor rodiny či volného času.  Mateřské centrum a lidé v něm obohatili můj život.

******************************************************

Příběh je převzat ze sborníku Dobrovolníci mění svět - sborník příkladů dobré praxe, vydal Národní institut dětí a mládeže MŠMT 2011

Pokud vás zajímají další příběhy dobrovolníků, nabízíme celý sborník ke stažení zde.