Každý jsme odjinud, ale společně jsme v barokní Lodžii něco dokázali - Workcamp očima campleadera IV
Přinášíme Vám čtvrtou část našeho workcampového seriálu. Campleaderka Martina vypráví o svých zážitcích z barokní Lodžie, kam se vydala s mezinárodní partou dobrovolníků.
Tamjdem, o.p.s. letos pořádal pět mezinárodních workcampů na pomoc různorodým českým neziskovkám, do jejichž života se na nějakou dobu zapojily skupiny dobrovolníků z celého světa. V období 8. - 16. 8. se konal workcamp na pomoc výnamné středoevropské barokní památce u Jičína, o kterém píše Martina:
Já a velká papírová cedule s nápisem „Tamjdem“ stojíme na Černém mostě a čekáme. Každou chvíli už tu budou. Sedm dobrovolníků ze všech koutů světa. Před námi je deset dní kamenické práce v barokní Lodžii v Jičíně. Jaké to asi bude?
Už příchod do lodžie je monumentální, ve třiceti stupních se s krosnami na zádech plahočíme zdánlivě nekonečnou alejí a před námi se otevírá brána našeho přechodného domova. Všichni jsou po náročné a dlouhé cestě unavení, ale nebrání nám to užít si grilování, při kterém se začínáme pomalu oťukávat. „I'm from Spain“ „Oh, I have been to Spain, such a nice country!“ Když se po půlnoci konečně zahrabávám do spacáku, je mi jasné, že jako campleader mám před sebou náročný týden. Tak snad bude stát za to.
Naším hlavním úkolem je postavit kamenný chodník na dvoře Lodžie. Víte jak se to dělá? Jak správně naměřit, vykopat díru, nařezat kameny? A k čemu je proboha ta velká palice? Tohle bude sranda, říkám si, když se rozpačitě rozhlížím po trávníku, kde má za šest dní stát chodník. Pískovcový, přesně vyměřený, napořád. Naštěstěstí na to nejsme sami, kameník Petr pomáhá, kde může a statečně organizuje práci. Pod jeho vedením se nám pod rukama země mění ve skutečný chodník. To je na workcampech to krásné, málokdy na začátku věříte tomu, že opravdu dosáhnete svého cíle a když potom položíte poslední kámen, uklidíte kolečko do sklepa, sundáte pracovní rukavice a společně zakřičíte hurá, ten pocit je k nezaplacení.
Naše skupina neměla chybu, ačkoliv začátek byl rozpačitý, velmi rychle jsme se sehráli a po pár dnech jsme už v našem malém bytečku žili jako rodina. Během volné soboty jsme navštívili Prachovské skály, zúčastnili jsme se představení o Albrechtu z Vladštejna a pozorovali západ slunce ze Zebína, kopce nedaleko Lodžie.
Děkuji moc všem zúčastněným! Každý žijeme v jiné zemi, ale společně jsme něco dokázali. Snad se zas jednou po našem chodníku znovu společně projdeme.
Martina za Tamjdem
