Jsem člověk, ne diagnóza.

Je tmavý zamračený lednový den, venku je zima a sníh. Pan J. se jako každý den probouzí až po 11h. Zase nemohl usnout. Myslel na to, jaké to bylo, když ještě mohl pracovat. Potkával se s mnoha lidmi a přišel si užitečný. Začalo to již před 20 lety. Doktoři tomu říkají deprese. Nikdy se nesmířil s tím, že se během krátké doby jeho život tak změnil. Hlava mu nefunguje. Do ničeho se mu nechce. Pořád je unavený. Musel odejít z práce, kterou měl tak rád. Oslavy nového roku a Vánočních svátků sledoval v TV. Nemá rodinu, nový rok mu nepřinese jistě nic nového. Představa toho, jaké by to mohlo být, kdyby byl zdráv, jeho melancholii ještě prohloubila. První prášek na spaní včera nezabral. Musel si vzít další.

Ven z postele se mu nechce. Říká si, jaký to má vlastně smysl vstávat, když je venku taková zima a on nemá nic na práci. V hlavě má pusto a prázdno. Jde dolů za maminkou, která letos oslavila své 80. narozeniny. Stejně jako každý den má během chvíle na stole připravenou kávu a vajíčka. Kdyby mu bylo zase dobře, jako tehdy. To by ho dnes čekalo něco zajímavého. Mohl by něco tvořit a být užitečný. Zvažuje, že se hned po snídani vrátí do postele a zůstane tam celý den. Stejně jako to udělal včera a předevčírem. Poslouchá, jak tikají hodiny, které postupně ukrajují čas dalšího zbytečného dne. V tom zazvoní telefon. Volá sociální pracovník služby následné péče Dobroduš, že našel pro pana J. vhodného dobrovolníka. Nabízí společnou schůzku, kde by se o něm dozvěděl více informací a kde by probrali další postup navázání spolupráce.

Pan J. čeká na dobrovolníka už přes rok. Jednou měsíčně jde na setkání se sociálním pracovníkem a vyzvednout si důchod, jinak je převážně doma. Na společné schůzce se dozvídá, že se jedná o mladého muže, studenta filosofie, který je z Brna a v Praze je od počátku studia, poslouchá jazzovou muziku, má rád filmy a historii a rád sportuje. Je v prvním ročníku a má spoustu volného času, protože v Praze zatím nikoho moc nezná. Rozhodl se trávit svůj čas něčím smysluplným. Chce pomáhat druhým lidem. Pana J. zaujal hlavně ten zájem o historii. Součástí jeho profese bylo restaurování. Mohli by mít něco společného. Souhlasí se seznámením.

 Z první schůzky s dobrovolníkem je nervózní. Koná se za účasti sociálního pracovníka v prostorech sociální služby. Sociálního pracovníka dobře zná a věří, že mu vybral někoho, o kom věděl, že je hodný člověk, a že by si mohli rozumět. Přesto má pan J. obavu, zdali ho dobrovolník přijme. Vždyť on už není tím, kým býval. Nikoho přece nemůže zajímat takový člověk, jako je on. Na setkání přijde mladý muž, který je očividně také nervózní. Od pohledu je inteligentní a vstřícný. Sociální pracovník si všimne napjaté atmosféry a humorem odlehčuje celou situaci. Probírají podrobně celý proces spolupráce. Vše je zatím věcí dohody. Pokud se domluví, mohou se vídat 1x týdně nebo 1x za 14 dní po dobu 6 měsíců a trávit spolu volný čas. Náplň setkávání může být podle zájmu a možností obou dvou. Vzájemně se představují. Pan J. mluví o své práci a životě před nemocí. Otevřeně hovoří i o tom, že od poslední hospitalizace je už jen doma. Neví moc, co by o sobě říkal. Dobrovolník hovoří o svém studiu a zájmech. Líbí se mu Praha, rád by se podíval na místa, která nezná a šel někam za kulturou. Zdá se, že je to sympatický mladík. Panu J. trochu připomíná sama sebe v jeho věku. Zájem o spolupráci je oboustranný. Domlouvají si společný plán setkávání. Budou se potkávat 1x za 14 dní na 2 – 3h. Jejich společným zájmem je historie a tak se domlouvají na tom, že budou navštěvovat historické památky v Praze. Pan J. má hned nápad, že by mohl dobrovolníkovi ukázat kostel, v němž se nachází sochy, které restauroval. Také se domlouvají, že půjdou do kavárny a na procházku do parku Stromovka, který je nedaleko bytu, kde pan J. bydlí. Domlouvají si termín na příští týden. Pan J. má po schůzce trochu lepší náladu. Od posledního podobného setkání s kamarádem, nebo někým blízkým uplynulo už mnoho let. Říká si, že když tomu mladému muži stojí za tu námahu se s ním setkat, tak jednou za dva týdny najde i on sílu vyjít ven. Možná ten nový rok přinese alespoň něco nového.

Podívejte se na video, kde naši dobrovolníci hovoří o své zkušenosti s lidmi s duševním onemocněním, o dobrovolnictví a své motivaci:

Služba Následná péče Dobroduš – Diakonie ČCE – SKP v Praze pomáhá dospělým lidem s chronickým duševním onemocněním se začleněním do společnosti. Klienti služby jsou lidé starší 18 let, jejichž duševní stav umožňuje komunikaci a spolupráci. Klienti jsou ohroženi sociálním vyloučením z důvodu omezené schopnosti znovu navázat vztahy, či se zapojit do běžných společenosti a navazovat kontakty s v okolním světem

Ve službě pracují sociální pracovníci ve spolupráci s dobrovolníky z projektu Dobrovolníci v Dobroduši. Vztah klienta s dobrovolníkem je jednou z možných forem kontaktu se společenským prostředím a je specifikem této služby. Dobrovolníci se setkávají s vhodnými klienty 6-10 hodin měsíčně a na základě individuálních plánů naplňují společně čas různorodými aktivitami. Aktivity mají odlišný stupeň náročnosti a vycházejí z momentálního zdravotního stavu a potřeby klienta. Ukázkou takových aktivit je například: chození na výlety, procházky, kulturní aktivity (divadla, výstavy, aj.), sportování (plavání, jóga, fotbal), výuka jazyků, hra na hudební nástroje, práce na PC, povídání, společná četba, společné vaření, doprovody na úřady, k lékařům, na nákupy, apod.

Dobrovolníci procházejí vstupním vzděláváním a účastní se pravidelných supervizí s psycholožkou, kde sdílejí své zkušenosti z dobrovolnické činnosti, získávají potřebné informace, hovoří o náročných situacích a událostech, které může vztah s člověkem s duševním onemocněním přinášet. Doba spolupráce jedné dvojice je minimálně 6 měsíců, maximálně dva roky. Po celou dobu spolupráce dobrovolníka a člověka s duševním onemocněním je k dispozici koordinátor, který poskytuje podporu a vytváří vhodné zázemí, aby spolupráce dvojice byla bezpečná a přínosná. Koordinátor seznamuje dvojici, organizuje 1x za 3 měsíce hodnotící schůzky a podle potřeby domlouvá vzájemná setkání, kterých se sám účastní, nabízí individuální podporu, pokud si to situace žádá. Je pro dobrovolníka i klienta k dispozici pokud cokoli potřebují.  Dobrovolnický projekt nabízí mimo jiného i možnost potkat zajímavé lidi, seznámit se více s oblastí sociální práce, psychologie a psychiatrie, rozšířit si obzory, dozvědět se více o sobě a získat jedinečné zkušenosti.   

Do Dobroduše stále hledáme nové dobrovolníky. V případě zájmu nás kontaktujte na dobrodus@diakonie.cz, nebo na tel. 602142055, 222512760.