Dobrovolnice u autistického chlapce

Jsem šťastná, že jsem měla tu možnost rodinu poznat a půl roku k chlapci docházet jako dobrovolnice. Rodiče mě naučili pracovat s metodou Son-Rise. Netrvalo dlouho a Son-Rise program ovlivnil mé chápání, můj přístup ke všem lidem a k sobě samé. Byla jsem fascinovaná a o Son-Rise se čím dál více zajímala. Přečetla jsem si knihu, nastudovala internetové stránky a každý měsíc se zúčastňovala schůzky pro dobrovolníky, kterou rodiče pořádali, a kde jsme probírali jak práci s chlapcem, tak i novinky z amerického centra, kam rodiče jezdili na školení. Samozřejmě jsem se zajímala i o negativní názory, chtěla jsem být v obraze z obou stran, abych si sama mohla utvořit vlastní názor.
Nyní už k chlapci nedocházím pravidelně z časových důvodů, ale s rodinou jsem stále v kontaktu. Nedávno jsem se zúčastnila schůzky o programu Son-Rise, kterou rodiče pořádají pro všechny, kteří mají zájem se s tímto programem seznámit, dozvědět se více o novinkách ze školení z Ameriky a i od ostatních rodičů, kteří mají s programem zkušenosti. Sezení jsou samozřejmě zadarmo a jsou zde vítáni všichni. Rodiče, dobrovolníci, lidé pracující s lidmi, kdokoliv. Stačí jen kontaktovat maminku Báru, nebo tatínka Ernesta.
A věřte mi, jestli máte touhu se něco o tomto programu dozvědět, nebo dokonce přemýšlíte, že byste ho začali praktikovat i u sebe, rozhodně neváhejte! Mě tato schůzka doslova znovu „nakopla“ a dodala mi velkou víru v sebe sama a sílu jít si za svým štěstím. Například nyní hlídám příležitostně chlapečka, který má „svůj svět“ a trochu jsem ztrácela motivaci vzhledem k jeho chování. Ale ten schůzkový večer, když jsem seděla a poslouchala Báru s Ernestem a i jiné rodiče, jsem se zase pevně a odhodlaně postavila na nohy a těším se na další hlídání! A nejsem žádný blázínek, co se nechá vším oblbnout - normální holka, nejsem ani nijak nábožensky založená a práce se dětmi mi zkrátka dává smysl a baví mě!

Prostě já, Míša. :)  Rozhodnutí je jen na Vás!