Bylo to, jako bychom byli součástí života v Benediktu odjakživa! Workcamp očima campleadera V

Publikováno 18. 10. 2017 | Tamjdem

Přinášíme Vám pátou, a poslední, část našeho seriálu o celkem pěti mezinárodních workcampech na pomoc různorodým neziskovkám, které jsme letos s Tamjdemem v ČR pořádali. Tentokráte bude článek o neobvykle silném zážitku v komunitním centru Benediktus, jehož součástí se na chvíli stali dobrovolníci z celého světa. 

Bylo to, jako bychom byli součástí života v Benediktu odjakživa! Workcamp očima campleadera V

Na začátku září jsem se vydala s mezinárodní partou dobrovolníků na místo, kam ani běžný Čech jen tak nezavítá – do vesnice Modletín uprostřed Železných hor. Pro dobrovolníky z Itálie, Česka, Německa, Srbska a Polska však toto místo skrývalo jeden poklad, komunitní centrum Benediktus pro lidi s mentálním postižením, kde měli strávit více než týden.

Já, jakožto „ostřílený“ campleader jsem vyzvedla dobrovolníky v Praze, a společně s nimi se vydala vstříc novým zážitkům. Věděla jsem, jak má takový projekt vypadat, jak vést a motivovat skupinu nebo jak pomoci s prolomením ledů na začátku projektu. Ale ani čtyři roky zkušeností s workcampy mě nepřipravily na to, co jsem v následujících devíti dnech zažila.

Často bývá zvykem se při setkání s neznámými lidmi vzájemně oťukávat a držet se jen neutrálních témat (Jaká byla cesta? Je v Itálii taky taková zima? Už jsi byl někdy na workcampu?), ale naše skupina se už po deseti minutách přesunula ke smyslu dobrovolnictví, důležitosti pomáhat ostatním a hledání životního poslání. Na prvních pár hodin tedy docela zápřah! A to jsme ještě ani nedorazili do Benediktu.

Po příjezdu se ovšem atmosféra dramaticky změnila. Vážné a zamyšlené tváře se ihned rozjasnily a na dalších devět dnů nedaly prostor ničemu jinému než úsměvu. Přijeli jsme do komunity lidí, kde všichni překypovali energií, láskou a dobrou náladou. Všichni jsme byli uvítáni v královském stylu, úsměvy a poděkování pršely ze všech stran, a každý z nás se cítil jako doma. Podobné to bylo i s naším ubytováním a celkovým průběhem workcampu.

Místním lidem jsme pomáhali s nejrůznějšími pracemi, díky čemuž se asistenti mohli plně věnovat své práci. Jeden den jsme rozebírali starý plot, brousili a natírali latě a přenášeli stavební materiál, jindy jsme plot opět stavěli nebo sušili ovoce. To vše za pomoci zdejších klientů a řádné dávky nadšení.

Ve volném čase jsme hráli hry, chodili po lese, poznávali okolí (Žďár nad Sázavou, Zelenou horu, Veselý kopec), ochutnávali vzájemně národní jídla, diskutovali o vážných i banálních věcech a užívali si spoustu zábavy. Bylo to, jako bychom byli součástí místního života odjakživa.

Při závěrečném zhodnocení se ukázalo, že silný zážitek měli i všichni ostatní, což je pro mě jako campleadera i koordinátora workcampů největší odměnou. Snad ještě lepší ovšem je, když vám jeden z účastníků řekne, že mu tato zkušenost změnila život a díky vám sám sebe našel.

Proto bych chtěla poděkovat všem, kdo se do těchto (i jiných) dobrovolnických projektů zapojují a zajímají se o svět kolem sebe. Podle mých zkušeností to smysl má!

Za Tamjdem,

Eva P.