Prvomájové pozorování hrdliček

Publikováno 24. 4. 2019 | Andrea Skopkova

Česká společnost ornitologická, majíc na paměti nezapomenutelné verše Karla Hynka Máchy, vyzývá k pozorování hrdliček. Není k tomu ale třeba zkušeností protřelého voyeura a obejde se to bez nemístného obtěžování zamilovaných párů. V centru zájmu okounění je totiž tentokrát Streptopelia turtur, neboli hrdlička divoká.

Prvomájové pozorování hrdliček

První květnový den je svátkem zamilovaných, svátkem práce, a někdy i dnem studentského majálesu. K obvyklým činnostem tohoto dne – ať už jejich těžištěm hledání rozkvetlé třešně, připomenutí stávky chicagských dělníků za osmihodinovou pracovní dobu, či odpočinek po probdělé filipojakubské noci – lze letos přidat další aktivitu: pátrání po hrdličkách.       

Hrdlička divoká byla Českou společností ornitologickou vyhlášena Ptákem roku 2019. „Udílením tohoto čestného titulu upozorňujeme na zajímavé ptačí druhy žijící kolem nás a vybízíme veřejnost k jejich sledování a praktické ochraně. Zároveň tím podněcujeme zájem lidí o ptactvo a přírodu obecně,“ uvádí na svých stránkách tento spolek. Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO dodává: „Hrdlička divoká patří mezi rychle ubývající ptačí druhy naší krajiny. Setkat se s tímto plachým opeřencem v přírodě je čím dál větší vzácnost.“ Výprava za hrdličkou tedy může být obstojnou výzvou i pro zkušené dobrodruhy.  

Jak hrdličku divokou identifikovat?

Prubířským kamenem pátrání po hrdličce divoké bude její diferenciace od hrdličky zahradní, která je ve veřejném povědomí vedena jako jakýsi prototyp hrdličky, byť se paradoxně na naše území rozšířila relativně nedávno, přibližně v polovině minulého století. Zatímco hrdličce zahradní se u nás daří, zdá se, že populace hrdličky divoké klesá. Právě letošní pozorování by mohlo přinést zpřesnění informací o výskytu těchto nenápadných tvorů. Napomoci při jejich hledání nám může nejenom zrak, ale především sluch. Zatímco hrdlička zahradní se prozradí známým gu-gú-gu, její divoká příbuzná užívá zvuků znějících spíše jako turr-turr-turr (ukázky hlasů jsou dostupné na stránkách ČSO). Prozradit ji může i styl vzletu, kdy tzv. tleská křídly. Také její přistání může být doprovázeno jakýmsi nosovým „chéééch“. Z vizuálního hlediska je hrdlička divoká drobnější konstituce než hrdlička zahradní – největší nápovědou však patrně budou výše uvedené ilustrace a fotografie, a především již zmíněné, přehledné a informacemi nabité stránky ČSO. Zbývá jen dodat, že obvyklým prostředím hrdličky divoké bývají světlé lesy, či remízky, uvnitř obcí či v městských zahradách ji tedy pravděpodobně nepotkáte (na rozdíl od její zahradní kolegyně). Nejvhodnější dobou pro vycházku za hrdličkami je dopoledne či podvečer.

Co při hledání hrdliček sledovat a co zaznamenat? 

  • datum pozorování, resp. čas/interval vycházky
  • místo pozorování (ideálně ve formě souřadnic)
  • počet pozorujících osob
  • počet pozorovaných hrdliček (včetně nuly)

V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že přínosnou informací je pro ornitology i zpráva o tom, že na určitém území žádný exemplář pozorován nebyl. Výsledky svého úsilí můžete ČSO sdělit dvojím způsobem: zkušenější pozorovatelé mohou využít rozhraní aplikace Avif, ostatní veřejnosti je k dispozici jednoduchý google formulář. Výsledky je třeba zadat do 12. května.

   

Další informace: https://www.birdlife.cz/ptak-roku-2019-hrdlicka-divoka/

Fotografie: Ondřej Prosický, uveřejněno na webu ČSO https://www.birdlife.cz/ptak-roku-2019-hrdlicka-divoka/

Ilustrace: Jan Hošek, uveřejněno v časopise Ptačí svět 1/2019, s. 16.