Vedlejší účinky dobrovolnického turismu

Publikováno 19. 3. 2019 | Andrea Skopkova

V posledních letech se v elektronických i klasických médiích využívajících tvárnosti anglického jazyka množí výskyt termínu „voluntourism“, tedy spojeniny slov „volunteer“ a „tourism“. Původně jím bylo označováno prosté spojení cestování s dobrovolnictvím. Dnes je jím stále častěji označován potenciální společenský nešvar v podobě exotického zpestření dovolené jakýmsi „zážitkovým“ dobrovolnictvím.

Vedlejší účinky dobrovolnického turismu

Kapitalismus se všemi svými výhodami i nevýhodami chtě nechtě prostupuje našimi životy. Jaký má ale vliv na činnost, která se zásadám tržní ekonomiky poněkud vzpírá?

V prvé řadě je třeba říci, že byť se v dobrovolnictví nejedná o směnu peněz za protihodnotu práce, stále se jedná o společenskou činnost, pro niž jsou charakteristické jak obecné principy směny (v tomto případě je protihodnotou práce nepeněžitý profit např. v podobě dobrého pocitu, či zajímavé zkušenosti), tak i pravidla střetávání poptávky a nabídky. Zatímco si však většina základních ekonomických teorií vystačí s trojčlenkou vztahů a jednoduchých grafických vyjádření obvykle posuzujících vztah dvou měřitelných hodnot (či dvou funkcí), musel by se ekonomický rozbor fenoménu dobrovolnictví nejprve vypořádat s možnostmi vlastní kvantifikace. I proto se zájem ekonomie obvykle omezuje na otázky vyčíslování přínosů dobrovolnictví a jeho ekonomické hodnoty, případně na hořekování teoretiků nad dopadem tzv. pozitivních externalit. Nyní se však nabízí možnost zkoumat dobrovolnictví i jako komoditu, za niž se platí penězi.    

Lidé jsou ochotni platit za leccos, a tak bylo jen otázkou času, kdy se najde dostatečné množství zákazníků stojících o koupi dobrovolnického zážitku. Ponechme stranou automatickou otázku, proč chce někdo platit za něco, čeho lze dosáhnout za minimum nákladů, či přímo zadarmo. Nemusí to být nutně důsledkem jeho iracionality. Většina ekonomů by vám totiž řekla, že nic není zadarmo. Záleží jen na „zákazníkovi“, chce-li platit penězi, či např. svým časem nebo vynaložením zvýšeného úsilí. Proč by tedy mělo být zvláštní si kvalitní prožitek dobrovolnictví něco připlatit

I to je jeden z rysů „dobrovolnického turismu“. Přestože na jeho počátku byla idea, že člověk si během dovolené může odpočinout i bohulibou činností, v současnosti vyvstávají na povrch i průvodní nepříjemnosti, jimž čelí obyvatelé končin, jejichž region je pro výše uvedené zájemce obzvláště lákavým trendem, např. dík sociálním sítím. Navíc případné kupčení s dobrovolnickými zážitky plnými dobrodružství ne vždy skutečně přispívá tamějším lidem, třebaže taková by podstata věci měla být. Některé příklady na svých stránkách přiznává i projekt Soulful Concepts, usilující o odpovědné a udržitelné cestování; konkrétně v zajímavém článku, jehož autorkou je Julia Carr-Catzel. V mnoha případech se stává vedlejším efektem duplikování nezdravého vztahu mezi rozvinutými a rozvojovými regiony, např. v posilování „ideje“, že bez zásahu západní civilizace by byly tyto oblasti ponechány napospas vlastní bezmocnosti a neschopnosti. Jiným případem je i stinná stránka obliby dobrovolnictví v sirotčincích, jež mívá důsledek v umělém zaplňování těchto institucí (jež jsou v mnoha ohledech typickým výdobytkem právě západní civilizace), a to pouze v zájmu poskytnutí „lepšího zážitku“ dobrovolníkům.

Spojení cestování s dobrovolnictvím pochopitelně není samo o sobě špatné, mnohdy je tomu naopak, vždy ale záleží na mnoha proměnných. Případná negativa by ale rozhodně neměla být opomíjena, byť se tak, doufejme, děje povětšinou v zájmu upřímné pomoci.



Zdroje a odkazy:

https://soulfulconcepts.com/

https://soulfulconcepts.com/index.php/2017/04/07/voluntourisms-negative-...



Fotografie převzata z: https://soulfulconcepts.com/index.php/2017/04/07/voluntourisms-negative-...