Dobrovolnictví v Lucembursku

Publikováno 6. 8. 2018 | Andrea Skopkova



Lucembursko je známé jako země, kde je zvykem pracovat za jedny z nejvyšších mezd na světě. Jak to tam ale vypadá s dobrovolnictvím?

Dobrovolnictví v Lucembursku

  Agenda dobrovolnictví je v Lucembursku v gesci Ministerstva pro rodinné záležitosti a integraci, v případě mladých dobrovolníků je pak do věci zainteresováno i Ministerstvo školství. V tomto velkovévodství je totiž zvláštní důraz kladen na zapojení mladých lidí. Na ně cílí i tamější Dobrovolnická agentura (Agence du Bénévolat), která vznikla roku 2002 za podpory výše uvedeného Ministerstva pro rodinné záležitosti a integraci. Přilákat mladé k dobrovolnictví mělo i zavedení ministrem podepsaného osvědčení o výkonu dobrovolnictví – dobrovolníci mladší 30 let, kteří se soustavně (minimálně 3 měsíce při plném úvazku) věnují mládeži či rozvoji mládežnických spolků, si skrze svou organizaci mohou požádat o certifikát podepsaný samotným ministrem školství.  

  Lucemburská Dobrovolnická agentura mimo jiné iniciovala sepsání Charty dobrovolnictví  – otevřeného dokumentu, jehož podpisem se organizace občanského sektoru zavazují dodržovat v ní stanovená obecná pravidla dobrovolnictví. Tato Charta je dle znění vlastního textu odrazem snahy dát dobrovolnictví v Lucembursku jednotný funkční rámec a je založena na hodnotách solidarity, občanské sounáležitosti a respektu k druhým. Jejím účelem je zkvalitnění koordinace dobrovolníků v součinných organizacích a formalizace zapojení dobrovolníka. Charta obsahuje základní definice ústředních pojmů (dobrovolnictví, dobrovolník) a základní principy dobrovolnictví vzpomínající demokratické hodnoty a lidská práva (odkaz na celý text v původním francouzském znění je uveden níže pod článkem).

  V roce 2015 Dobrovolnická agentura zprovoznila web zaměřený jednak na propagaci dobrovolnictví a usnadnění komunikace mezi občanským sektorem a jednotlivci, ale zároveň i na poskytování základního informačního servisu pro obě zúčastněné strany (zejména stran organizačních, administrativních a právních záležitostí). V současné době tyto stránky, zdá se, fungují jen ve druhé uvedené roli a aktuální pobídky neprezentují. Zároveň je ale pravda, že takřka všechny organizace spolupracující s dobrovolníky již v současnosti provádí nábory samostatně, obvykle za pomoci vlastních online formulářů či obdobných postupů.

  Zajímavost na závěr: Ekonomická prosperita země obklopené Německem, Francií a Belgií se možná podepsala i na přístupu k dobrovolnictví. Dobrovolnictví zde není nezbytně definováno absencí finančního ohodnocení, nýbrž výkonem obecně prospěšné činnosti v zájmu rozvoje komunity. Také v této oblasti, ovlivněné francouzštinou, se setkáme s rozlišením dobrovolné služby (volontariat) a klasického dobrovolnictví (bénévolat). Při výkonu volontariatu totiž náleží dobrovolníkovi finanční příspěvek státu a „kapesné“ od organizace, kde dobrovolník vypomáhá (navíc se na něj vztahují různé jiné úlevy např. zvýhodněné jízdné). Při výkonu bénévolatu nenáleží dobrovolníkovi žádná finanční kompenzace. V případě na začátku textu uvedeného „ministerského“ osvědčení jsou však přípustné obě dvě formy angažovanosti.  



další informace: http://benevolat.public.lu/fr/index.html

Charta dobrovolnictví (Charte du bénévolat): http://benevolat.public.lu/fr/formulaires/agence-benevolat/charte-du-ben...