Mezinárodní den dobrovolníků
Je 5. prosince, slavíme důležitý svátek. Roku 1985 jej vyhlásilo OSN, a tak se od následujícího roku každý pátý prosinec celosvětově připomíná důležitost dobrovolnické práce pro společnost. Zní to tak oficiálně až úředně, ale kdo se s dobrovolnictvím setkal, tak ví, že dobrovolnictví je srdeční, osobní záležitost.
Je to něco, co děláme z dobré vůle. Nemusíme, chceme. Dáváme svůj čas, což je to nejcennější, co člověk má. Když se někdo neznalý zeptá: „Proč?“, je vlastně těžké to vysvětlit. Protože je to prostě „fajn“. Není to o tom, že bychom jen dávali. Není to o tom, že jsme „dobráci“ a je třeba to „bezmezně obdivovat“. Není to žádná oběť. Není to utrpení, není to odříkání. Ba naopak. Je to radost. Je to totiž i přínosné. Člověk často v tu chvíli zapomene na svoje starosti a povinnosti, uvědomí si, že svět se netočí jen kolem něj. A tak pak s úsměvem odchází zpět do „svého světa“ a ví, že potěšil a rozjasnil někomu den. A nejde jen o tu společnou chvíli. Jde o to, že (si) přináší světlo i do budoucna. Protože se na něj ten někdo zase bude těšit. A to těšení bývá oboustranné.
Proto by dobrovolnictví neměla být okrajová, obdivuhodná a výjimečná záležitost, měla by to být běžná věc pro celou společnost. Bylo by to rozhodně ozdravné na všechny strany. Zatím to tak není, ale věřím a doufám, že to postupem času přijde. Protože najít si čas není vlastně zas tak těžké. Až lidem dojde, že to není „na úkor“ něčeho. Když se dobrovolnictví stane naší součástí, zaplní nám to nejen diář, ale i pocit radosti v duši, v srdci. Protože najednou má život hlubší smysl. Nejsme tu jen sami pro sebe. Měli bychom tu být i pro druhé. Pro ty, kteří nás potřebují. A kteří nám zároveň mohou dát víc, než vůbec tušíme.
Poděkování patří těm, kteří se dobrovolnictví věnují i těm, kteří dobrovolnictví umožňují.
Krásný sváteční den!
