Vyskočím z komfortní zóny

Publikováno 13. 1. 2019 | Ondrej Smolen

Udělat to, neudělat to. Oslovit, neoslovit. Tyto myšlenky mi divoce výří hlavou. Na chvíli ztuhnu, nic nedělám a neříkám. Po pár vteřinách to překonám a “vyskakuji“ ze své komfortní zóny.

Vyskočím z komfortní zóny

Národní potravinová sbírka

V úvodu se zmiňuji o své zkušenosti z Národní potravinové sbírky. Byl to pro mě zážitek, o který jsem se musel podělit. Něco mi došlo a uvědomil jsem si, jak velký rozsah dobrovolnictví má.

Neoslovuji neznámé lidi na ulici

Nepatřím zrovna k lidem, který by náhodně na ulici oslovoval neznámé lidi, natož po nich něco chtěl. Nyní jsem toto všechno musel překonat. Nic jiného nezbývalo. Byl jsem dobrovolníkem a pomáhal jsem u Národní potravinové sbírky. Žádal jsem neznámé lidi, ať přispějí nějakými potravinami z jejich nákupu pro ty, kteří často nemají, co jíst.

Komfortní zóna

Komfortní zóna je víceméně užitečná, ale občas je dobré překonat její území a vydat se ještě dále do neznáma. Jak by náš život, svět vypadal, kdyby nikdo nepřekonával komfortní zónu? Tu jsem překročil tím, že jsem oslovoval úplně neznámé lidi.

O tom, ale dobrovolnictví je. Jít dále za své hranice a “vyskakovat“ ze své komfortní zóny.