Máte čas na dobrovolnictví?

Publikováno 21. 5. 2019 | Andrea Skopkova

Jedním z nejčastěji uváděných důvodů, proč se lidé nevěnují dobrovolnictví, je nedostatek času. 

Máte čas na dobrovolnictví?

Popravdě řečeno, nedostatek času je oficiální a univerzální příčinou kterékoli „nečinnosti“. A jak asi všichni dobře tušíme, může se za odpovědí „neměl/a jsem čas“ skrývat celá škála relativizovatelných, avšak relevantních situací – od nečekaného přívalu pracovních záležitostí, přes fyzickou a mentální únavu až po špatnou náladu.

Nedostatek času je logickým odůvodněním jakékoli potenciální neúčasti, ať se již týká dobrovolnictví nebo jiných aspektů pracovního či soukromého života. Čas je danou fyzikální veličinou, a jako takový nám viditelně ubíhá s každým pohybem vteřinových ručiček našich příručních analogových chronometrů. Znamená tedy nabitý program stopku jakýmkoli dalším aktivitám?

Zříci se v časové tísni dobrovolnictví ostatně radí i populární webový rádce WikiHow, konkrétně ve svém neotřelém článku „Jak poznat kdy nedobrovolničit“. Úvod textu sice přiznává důležitost dobrovolnictví pro společnost, ale již druhou větou varuje před nebezpečím vyhoření a všeobecného vyčerpání. První překážkou dobrovolnictví je dle něj právě nedostatek času. WikiHow k tomu doplňuje: „Tím, že se často neukážete, můžete působit problémy svým kolegům. Stejně tak je rušivé, pokud se neúčastníte klíčových událostí. Je lépe pomoc vůbec nenabízet než později zklamat.“ Aneb kdo nic nedělá, nic nezkazí. Pokud si takový článek přečte někdo, kdo o dobrovolnictví teprve uvažuje a srovnává si pro a proti – a přiznejme si, že tohle je velké proti, tím spíše, že žijeme ve standardně uspěchané době – tak už asi ani nemá příliš co zvažovat. Varování sílí morálním apelem na skutečnost, že pokud někde pomáháte, dost možná chybíte jinde. Třeba vlastním dětem – a to je už skoro rána pod pás. Lze totiž vyslovit hypotézu, že o dobrovolnictví se bude pravděpodobněji zajímat člověk aktivní (a tedy činný na vícero frontách) než člověk povahou lenivější. Činorodější a uvědomělejší jedinec by tak mohl být, vcelku racionálně – a často i zbytečně, odrazen. To by byla škoda, protože právě takové charaktery bývají velkým přínosem každé akce. Přitom obvykle není problém se domluvit na rozsahu a formě dobrovolnictví, případně si zvolit takovou činnost, která je jak v našich silách, tak v zájmu dobrovolnické organizace.

Dobrovolnictví má svá úskalí, a vždy bude záležet pouze na uvážení jednotlivce, zdali se zapojí, či nikoli. I tak ale nejlepší radou zůstává vlastní, nenahraditelná zkušenost. Třeba i s tím, nakolik jsme schopni být pánem svého času.

 

Pozn. autora: Tímto se ještě jednou hluboce omlouvám všem kolegům za své absentérství při klíčových událostech našich redakčních porad. Nebyl čas. Fakt. :-)

Foto: Mpho Mojapelo/Unsplash.com (Creative Commons)