Zákon o dobrovolnické službě
Zákon č. 198/2002, Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon o dobrovolnické službě nabyl účinnosti k 1. lednu 2003. Gesci za jeho realizaci nese Ministerstvo vnitra, odbor prevence kriminality.
Hlavním cílem zákona o dobrovolnické službě není upravit a omezit všechny existující a značně rozmanité formy dobrovolnictví. Zákon působí nedirektivně. Nechává na uživatelích svobodnou volbu, zda podstoupí proces akreditace a budou se zákonem řídit. Zákon zavádí do českého právního řádu pojem dobrovolník, dobrovolnická služba, vysílající organizace, přijímající organizace aj. Upravuje a vymezuje podmínky, za kterých stát podporuje dobrovolnickou službu, a to včetně dotací nestátním neziskovým organizacím, které mají akreditovaný program podle tohoto zákona.
Zákon představuje ucelený, vzájemně provázaný systém podmínek, jejichž splnění umožňuje občanským sdružením, obecně prospěšným společnostem, církvím a náboženským společnostem a jejich právnickým osobám získat akreditaci pro oblast dobrovolnické služby. Akreditace je svého druhu „značkou kvality“, garancí, že organizace s akreditovaným projektem všem svým partnerům působícím v akreditovaném režimu zajišťuje služby ve standardní kvalitě, zajišťuje bezpečí a ochranu pro dobrovolníky i příjemce dobrovolnické služby. Akreditace je udělována na 3 roky.
Podstatou zákona je nastavení jasných, srozumitelných, právně podložených a vymahatelných pravidel pro všechny zúčastněné subjekty. tj. jak pro dobrovolníka, tak pro vysílající a přijímající organizaci. Zákonem získává dobrovolník právní status.
Dobrovolníci v akreditovaném režimu se tedy řídí zákonem o dobrovolnické službě, občanský zákoník se na ně vztahuje pouze v oblastech, které zákon o dobrovolnické službě neupravuje.
Organizace s akreditovaným projektem mohou žádat o dotaci Ministerstvo vnitra.
Informace k dobrovolnické službě organizované podle tohoto zákona získáte na Ministerstvu vnitra (odbor prevence kriminality, oddělení preventivních programů a dobrovolnické služby). Na stránkách oddělení naleznete seznam všech organizací, které mají akreditované programy podle tohoto zákona. Dále zde jsou např. vzory smluv, které mohou organizace uzavírat s dobrovolníky, informace o zahraniční legislativní úpravě dobrovolnictví, informace o možnosti získání dotace, obecně veškeré informace o akreditačním procesu, výhodách a povinnostech, jež z něho vyplývají, a také kontakty na pracovníky Oddělení dobrovolnické služby. Neváhejte se na ně v případě potřeby obrátit o informaci či radu.
Jaké zásadní výhody poskytuje zákon o dobrovolnické službě dobrovolníkům?
1) Dobrovolník v akreditovaném projektu má smluvně zaručené postavení.
2) Dobrovolník je pojištěn proti škodám, které vzniknou jemu osobně a které by mohl způsobit dalším osobám.
3) Dobrovolník má nárok na poskytnutí kvalitní přípravy k výkonu dobrovolnické činnosti.
4) Výkon dlouhodobé dobrovolnické služby, překračuje-li v průměru alespoň 20 hodin v kalendářním týdnu, se považuje za náhradní dobu zaměstnání, tzn., že při posuzování nároku na podporu v nezaměstnanosti se k této době přihlíží a započítává se jako doba zaměstnání.
5) Pokud je dobrovolník nezaměstnaný a bude vykonávat dlouhodobou dobrovolnickou službu alespoň 20 hodin v kalendářním týdnu na základě smlouvy uzavřené s vysílající organizací, má možnost si hradit důchodové pojištění (může mu hradit vysílající organizace) a tato doba se pak započítává do nároku na důchod.
6) Stát je plátcem zdravotního pojištění za dobrovolníka v případě, že vykonává dlouhodobou dobrovolnickou služby v rozsahu překračujícím v průměru alespoň 20 hodin v kalendářním týdnu, pokud není dobrovolník účasten zdravotního pojištění z jiného titulu.
