Dobrovolnictví  a paragrafy

Dobrovolnictví nebylo v 90. letech minulého století zakotveno v žádném obecně platném právním dokumentu ČR. Od roku 2000 se situace postupně mění. Dobrovolníci se objevují v zákoně č. 359/1999 Sb., v platném znění, o sociálně-právní ochraně dětí, kde jsou již vymezeny některé jejich povinnosti. Jedná se o případy, kdy dobrovolníci působí v rámci zařízení sociálně-právní ochrany, jako například zařízení sociálně výchovné činnosti a výchovně rekreační tábory pro děti (§29 zákona), ve kterých mohou dobrovolníci působit po boku profesionálních pracovníků. V praxi se často jedná o mentoringové dobrovolnické programy, jako je Pět P a KOMPAS.

V grantových titulech MŠMT ČR se od roku 2001 objevuje možnost žádat podporu také na „zvýšení odbornosti dobrovolných pracovníků nevládních organizací“. Zpočátku ale byla v tomto ohledu grantová politika MŠMT zaměřena převážně na tradiční dětské a mládežnické zájmové, turistické či sportovní oddíly a jejich kolektivní táborovou činnost. V dalších letech se situace postupně zlepšovala, například Program státní podpory práce s dětmi a mládeží pro nestátní neziskové organizace na léta 2004 až 2006 uvádí jako jednu ze šesti priorit „rozvoj dobrovolnictví a dobrovolné práce s dětmi a mládeží“. Systémově resort školství uchopil dobrovolnictví od roku 2009 v projektu „Klíče pro život“, v jehož  rámci je realizováno samostatné průřezové téma „Výchova k dobrovolnictví“. Výstupy tohoto projektu týkající se dobrovolnictví by se měly mimo jiné odrazit v legislativních opatřeních, podobně jako se to podařilo ve zdravotnictví a sociálních službách.

U ministerstva zdravotnictví je možno od roku 2002 žádat o grant na dobrovolnictví ve zdravotnických zařízeních. Konkrétně to pro potřeby grantového řízení upravuje každoročně vydávaná Metodika pro vypracování a registraci žádostí k Programu vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením, kde například pro rok 2010 je to tématický okruh: 1. Podporovat vznik dobrovolnických center a rozvoj dobrovolnických aktivit ve zdravotnických zařízeních, zejména podpořit spolupráci organizací občanů se zdravotním postižením se zařízeními následné a dlouhodobé péče

V roce 2003, jako důležitá součást postupně se rozvíjejicího managementu dobrovolnictví, vstoupil v platnost zákon č. 198/2002 Sb., ze dne 24. dubna 2002, o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě), ve znění pozdějších předpisů, který je prvním právním předpisem upravujícím statut dobrovolníka v České republice. V tomto zákoně jsou uvedeny náležitosti smluv mezi vysílající organizací a dobrovolníkem a  mezi vysílající organizací a přijímající organizací. Dále jsou zde uvedeny možné oblasti dobrovolnické služby a její časové ohraničení apod.  

Během uplynulých let se díky tomuto zákonu stala dobrovolnická služba známou a uznávanou. Zákon zavádí v Evropě obvyklé pojmy jako vysílající a přijímající organizace, v procesu akreditace dobrovolnické služby sleduje a pracovníci MV posléze kontrolují, jak jsou dobrovolníci vybírání a připravení na svoji činnost, zda a jaká rizika jejich činnost může představovat a jak jsou proti těmto rizikům chráněni – pojištěním, odborným vedením koordinátorem dobrovolníků nebo jím pověřenou kontaktní osobou v místě výkonu dobrovolnické služby a také jak je jejich činnost kontrolována, resp. zda a jak probíhá supervize jejich aktivit. Platná akreditace poté umožňuje požádat o dotaci, zejména na vybavení a služby týkající se přímo dobrovolníků.

První akreditace udělilo oddělení dobrovolnické služby odboru prevence kriminality MV ČR v červnu 2003. Do roku 2009 bylo uděleno celkem 336 akreditací pro dobrovolnické programy, jejichž činnost zahrnuje celé území republiky i zahraničí. Některé organizace mají akreditováno i více dobrovolnických programů současně. Akreditovanými organizacemi projde každoročně přibližně 10 000 dobrovolníků, kteří se na veřejně prospěšné činnosti organizací podílí v průběhu celého roku.

Více informací naleznete na stánkách Ministerstva vnitra, které má v gesci aplikaci tohoto zákona: http://www.mvcr.cz/dobrovolnicka-sluzba.aspx. Zde je rovněž uveřejněn seznam organizací, které mají akreditovaný projekt anebo program podle tohoto zákona: http://www.mvcr.cz/clanek/seznam-akreditovanych-projektu.aspx.

Systém organizace a řízení dobrovolnického programu v nemocnicích a pravidla pro integraci dobrovolnictví ve zdravotnictví v roce 2008 navrhla společnost Consult Hospital s.r.o., v níž působí zejména MUDr. Ivana Kořínková, která byla iniciátorkou prvních organizovaných dobrovolnických programů ve Fakultní nemocnici v Motole v roce 1999. Metodika, jež stanoví základní kritéria výkonu dobrovolnické činnosti, vymezuje pozice všech zúčastněných subjektů včetně koordinátorů dobrovolníků, zahrnuje vzory smluv a formulářů, principy evaluace a příklady dobré praxe, vyústila v „Metodické doporučení pro zavedení dobrovolnického programu v nemocnicích“, které bylo uveřejněno ve Věstníku MZ ČR č. 6/2009 a také na informačním portálu kvality MZ ČR http://portalkvality.mzcr.cz/Odbornik/Pages/116-Metodika-pro-zavedeni-dobrovolnickeho-programu-v-nemocnicich-v-souladu-s-procesy-rizeni-rizik-a-bezpecnosti-pacientu.html).

Koncem roku 2008 se dobrovolníci objevili po boku profesionálních pracovníků v zákoně č.: 108/2006 Sb., ze dne 14. března 2006, o sociálních službách. Jedná se novelu tohoto zákona ze 16. října 2007. Po diskuzích zástupců dobrovolnických center se zástupci MPSV, kteří u pracovníků sociálních služeb sledují především jejich profesionalitu a vzdělávání, se podařilo prosadit dvě formy zapojení dobrovolníků do sociálních služeb. Zde máte k dispozici jak stanovisko MPSV, tak komentář HESTIA - NDC k zařazování dobrovolníků do sociálních služeb.

V současné době probíhají v rámci projektu Klíče pro život přípravné práce na vymezení role dobrovolníků z hlediska předpisů v oblasti práce s dětmi a mládeží.