Dobročinnost provází člověka od nepaměti jako jedna z důležitých občanských ctností, které v našem "západním" světě mají kořeny v křesťanské morálce (bez ohledu na to, zda jsme věřící či ne). Na tradice křesťanské pomoci bližním navazuje síť zařízení České katolické charity, Diakonie Českobratrské církve evangelické a mnoha dalších.

Definice dobrovolnictví v České republice je stejně problematická jako v ostatních postkomunistických zemích, ve kterých bylo dobrovolnictví v posledních čtyřiceti letech devalvováno politikou totalitního režimu, který řadu společenských činností postavil na principu dobrovolného (ale při tom povinného) socialistického kolektivismu. Současná společnost, postižená kapitalistickým šustěním bankovek, zase veřejnost učí, že je nerozumné vykonávat jakoukoliv činnost bez nároku na finanční odměnu.

Podrobně se touto otázkou zabývá výzkum P. Friče Dárcovství a dobrovolnictví v České republice, který v loňském roce realizovaly organizace NROS (Nadace rozvoje občanské společnosti) a občanské sdružení AGNES (Agentura neziskového sektoru).